Jak nepřepálit začátek?

Před třinácti lety  mé dětské oplácané já zažilo jeden z nejpotupnějších okamžiků v životě. Atletické testy. Třídu čerstvých primánů  tenkrát donutili přijít v kraťasech do gumy a obrovských bavlněných tričkách na atletický stadion a skákat, házet čímsi a doběhnout kamsi. Poprvé a naposled jsem se tak podívala na atletický stadion a další týden se nechala  uvolnit z tělocviku. Do dálky jsem skočila metr a při osmistovce umřela po prvním kole. Když jsem okolo sebe viděla všechny ty rychle utíkající hubené děti, rozběhla jsem se co to dalo hned po startovním výstřelu. Přepálila jsem začátek a odpadla. To já umím.

O deset let později jsem si našla přítele, který se zdál být ten pravý ořechový. I já jsem pro něj byla první měsíce ta nejlepší a jediná, a tak náš vztah postupoval rychlostí blesku. Po čtrnácti dnech jsem do sebe u jeho rodičů cpala kachnu, kterou nejím, po měsíci jsme spolu jeli na dovolenou, po třech měsících jsem místo na tanečním parketě stála na kolečkových bruslích, po šesti jsme hledali společné bydlení. Chtěla jsem být od prvních dnů ta nejlepší přítelkyně, skákala okolo něho jako stepfordská panička a popírala sama sebe. Hnali jsme se za ideálním partnerským životem, který ho nakonec přestal bavit. Zase jsem přepálila začátek.

No a teď stojím znovu na začátku. S mužem, co je Božský. A já nevím, co si s ním počít! Potřebovala bych itinerář, harmonogram, jízdní řád. Někoho, kdo by mi poradil, co a hlavně kdy mám dělat. Po jak dlouhé době vztahu se máme bavit o budoucnosti? Kdy spolu máme strávit noc? A kdy se partner představuje rodičům? Taky bych chtěla znát míru. Je to, co dělám, oběma prospěšný kompromis? Nebo se zase nechávám natlačit do něčeho, co bych sama nikdy nedělala? Kolik času spolu máme trávit, aby to bylo „tak akorát“? Vím, že mi nikdo neporadí. Vím, že bych měla být přirozená a poslouchat svoje srdce. Bla, bla, bla. Kdybych poslouchala svoje srdce, tak nocuju před jeho domem, v 6.00 mu nosím teplé pečivo do postele a vozím ho do práce, aby mi neunikla ani jedna minuta, kdy můžu být s Ním.

Kdepak, začátek vztahu je strategický bod číslo jedna. Nesmím přecenit svoje síly a hnát se dopředu, naopak jeho bych měla brzdit v otázkách „Kde se vidíš za pět let?“ a „Chtěla bys rodinu, že jo?“. Taky by se ze mě  neměla stát vášnivá cyklistka jen pro jeho hezký oči. On kvůli mě nezačne sledovat módu, tak co. Měla bych si udělat čas na svoje kamarády, kteří mi zůstanou, až se rozejdeme. Až se rozejdeme. Přemýšlím o tom, co bude, až skončí vztah, který sotva začal. Asi prostě moc přemýšlím. Měla bych víc poslouchat své srdce. Možná mu zítra v 6.00 přinesu teplé pečivo do postele.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

25 reakcí na Jak nepřepálit začátek?

  1. Vivi napsal:

    Skloubit instinkt, intuitu a rady ze ženských časopisů je úkol nelidský (nebo nadlidský?). Tolik bych Ti chtěla něco poradit, i když jsem už 15 let (od tý nejranější puberty) se svým mužem (a navíc pekelně šťastná), takže každá moje rada by mohla skončit s podtextem „no jo, tobě se to řiká“. A tak ti jen posílám trochu regééé a červenýho vína…(to je kombinace, která člověku obvykle ukáže směr) ;-)

    A vlastně na jednu strašně důležitou věc jsem zapomněla: GRATULUJU! ;-)
    Článek je zas napsaný s neuvěřitelnou jistotou a noblesou, mě to tak baví!
    Vivi

    • Má milá, myslím, že máš zase pravdu. To, co potřebuji, jsou dvě deci červeného, regééé :) a užívat si každou chvilku, kdy jsem s Ním. Ty prostě víš a znáš. Od Tebe si ráda nechám radit, máš přeci už 15 let svého báječného muže.
      A děkuji Ti, o nejistotě dokážu psát neuvěřitelně jistě! :)
      Přeji Ti samé zaláskované dny!
      Suzanne

  2. Vivi napsal:

    P.S.: ještě když jsi psala o těch „Stepfordských paničkách“, tak doufám, že znáš původní verzi ze 72. roku – to je totiž skutečná lahůdka (podle mě nesrovnatelná s tou s Nicol K.). Takže doporučuju na dnešní večer ve dvou původní „Paničky“ a red wine. ;-)

    • Dnes večer je na pořadu Věc Makropulos ve Stavovském, ale hned jak se dostaneme do fáze filmů v peřinách, Stepfordky budou první na řadě! Jen se bojím, že budu nedočkvá a zhltnu je sama. V posteli s red,red wine :)

  3. Před šesti lety jsem potkala pana božského. A protože nejsem moc emocionální dračice, neměla jsem vůbec přepálenej začátek. Byli jsme spolu tři roky a pak mi utekl za holkou, co ten začátek přepálila jako blázen. Já jsem nepsala moc smsky – ona jo. Já mu nechtěla vařit – ona jo. Já s ním nechtěla bydlet – ona jo. Já s ním nemusela být pořád – ona jo. Já chtěla mít dál stejnej kontakt s kamarádama – ona to zvládla omezit. Já jsem mu odmítala kupovat oblečení – ona to milovala. Já jsem kvůli němu odmítala chodit na fotbal – ona sedí v první řádě. Já jsem chtěla jít na školu, na kterou jsem chtěla – ona je ochotná se na to po bc. vykašlat a RODIT. Já jsem odmítala jíst mastný řízky u jeho babičky – ona si tam s chutí přidá. A takhle by se dalo vyjmenovávat do nekonečna. On mi fakt chybí, protože jsem si s ním báječně rozuměla, ale prostě nedokážu bejt tak nadšená a zahrabat svoje já do země. Spousta lidí mi říkala, že jsem nebyla opravdu zamilovaná, ale byla jsem. A myslím, že ten cit byl fakt hlubokej. Jenže prostě tohle neumím. Takže ti gratuluju a řiď se svým srdcem. Když nezvládne přepálenej/nepřepálenej/jakejkoli začátek, tak to asi není ten pravej…

    • Každá jsme jiná, každý muž je jiný. Já si vyčítám přepálený začátek, který se bývalému omrzel, Ty bys chtěla být emocionální dračice, aby Ti milého neodlákala jiná. Nikdy nám nikdo neporadí, co a jak máme dělat, správné řešení totiž neexistuje. Nebo možná ano. Správné je to, co vyhovuje právě těm dvěma. Jestli on toužil po miminku, teplých večeřích, rodinných návštěvách a Tvoje představy byly jiné, asi jste nebyli pro sebe ti správní. Jde „jen“ o to najít ke svému jin to pravé jang. A to je někdy sakra těžký!
      Hodně štěstí!
      Suzanne

  4. Pavlína napsal:

    Zuzanko!
    Nocuj, nos pečivo a voz ho do prace! Dělej to co cítíš, protože to cítíš. Teď, ne zítra nebo za pár let.Buď spontánní – jsi preci zamilovaná a tohle všechno k tomu patří :-) A až budeš mít malinko času, tak si spolu zajdeme na dvě deci :-)

  5. Barbora napsal:

    Milá Zuzko, moc držím palce! Jinak souhlasím s většinou ostatních, co tady komentují – asi nejdůležitější je dělat to tak, jak to člověk cítí, pak se nedá přepálit nic. Já jsem se svým mužem začala BYDLET čtrnáct dní po seznámení, no a jsme spolu patnáct let.

  6. Zlomyslna poznamka z Paris napsal:

    Vi pan Bozsky, ze mas blog?? :)

  7. Barb napsal:

    Skoro ti závidím takové starosti. Když jsem se dala dohromady se současným přítelem, řešila jsem spíš, jak se nesložit z přístupu mé rodiny – o 16 let starší, tehdy stále ještě ženatý, dvě velké děti a u mých křesťansky založených rodičů tohle bylo peklo. Navíc ani po 2 letech jej neakceptují, viděli ho jednou, a to úplně náhodou… plus řešení dalších problémů s tímhle vším spojených. Takže to vůbec neřeš, buď spontánní, žij a užívej! :-)

    • Milá Barb, srdci neporučíš. A když se mu snažíš poručit, nikdy to není ono. Pokud jsi s ním šťastná, ostatní těžkosti se zvládají daleko lépe. Přeji vám oběma hodně sil a rodičům rozum do hrsti. Hodně štěstí! Suzanne

  8. Lucka napsal:

    Ma belle,
    nepřemýšlej a užívej! Dělej to, co zrovna v danou chvíli chceš, a jindy nech iniciativu zase na něm. Začátky jsou přeci tak krásné…;-)

    • :) Děkuji, ma chérie! Začátky jsou krásné, ale kdo se v nich má vyznat? :D Co to probrat u sklenky vína na pořád ještě sluncem vyhřáté zahrádce nějaké restaurace?

      • Lucka napsal:

        Skvělý nápad! Ozvi se mi, jak jsi na tom s časem a domluvíme se ;)

  9. tomsmirek napsal:

    Milá Zuzanko, já asi o sto let starší, Vám taky něco poradím. Uvědomte si, rozdíl mezi láskou a zamilovaností, která trvá prakticky u všech lidí bez rozdílu pohlaví a věku max. asi 10 měsíců. Nedělejte proto životně důležitá rozhodnutí v době zamilovanosti. Nedělejte si zbytečné starosti s prkotinami, tedy tím co dnes máte či nemáte udělat, to jsou všechno bezvýznamné prkotiny, dělejte prostě to, co Vám srdíčko velí, ale stěžejní rozhodnutí udělejte až za 10 měsíců, když budete jen pod vlivem lásky, ale nikoliv bláznivé zamilovanosti. Druhá věc je: pozorujte jeho vlastnosti, hlavně ty, co se Vám nelíbí a klaďte si sama sobě otázky: mohu tyto vlastnosti trvale tolerovat nebo ne? Když zjistíte, že třeba jeho záliba chodit týdně na fotbal Vám vadí, nevěřte tomu, že Vám to časem vadit nebude a nevěřte, že ho prostě převychováte. To se ještě nikdy nikomu nepovedlo a to vede k těm 50% rozvodů. A naopak, to co dokážete bez problémů tolerovat i kdyby to byl třeba křivý nos jak skoba, to Vám ani v budoucnu vztah nerozbourá. Já jsem ku př.
    věděl, že dovedu tolerovat když žena kouří, i když se mi to nelíbí a naopak nedovedu tolerovat trvale, když mě žena osloví dnes „moderním“ způsobem: „Tý vole!“…

    • Milý Mirku,
      mám moc ráda Vaše komentáře plné zkušeností a dobře míněných rad. I za tento Vám děkuji a pokusím se jím řídit. Ale jak se mám vyhýbat zásadním rozhodnutím, když právě v době zamilovanosti mi srdce říká, abych k milému přilnula a nechávala se vést. Vidíte? Být mladá žena dnes není vůbec jednoduché. Někdy bych si to s Vámi ráda vyměnila.
      Přeji Vám krásné babí léto.
      Zuzana

  10. Peti napsal:

    Ahoj :)
    myslim ze vsetci radia spravne, rob to co citis :) ja sa podla toho riadim a uz som s priatelom 6 rokov a teraz sme spolu zacali byvat a je to super…a to ze sme spolu zacali byvat az po 6 rokoch je koli veku. neviem co by rodicia povedali, keby sa v 16 odstahujem :D, ale teraz ked ja studujem a on pracuje, tak konecne mame prilezitost vyskusat nas vztah aj v spolocnom byvani a zatial to funguje uplne uzasne….
    Ked sa budete obaja riadit srdieckom, malo by byt vsetko super :)
    Inak mas uzasny blog, pises clanky putavo, co mne pravdepodobne chyba, ale tak ucim sa.
    Tak ti prajem vela uspechov nielen v sukromnom zivote ale aj v praci, aby si nasla to co ta bude naplnat !

  11. Kejt napsal:

    Moje maminka mi vždycky říkala:“Nepřizpůsobuj se těm klukům tolik“…a nezáleželo na tom, jestli vztah byl měsíční nebo trval dva roky, neodjela jsem do Ameriky jako aupair, přestože jsem měla vyplněný papíry, protže jsem přece byla zamilovaná, co když je to ten pravý? No nebyl.. Vždycky jsem přepálila začátek…na druhou stranu jsem vždycky věděla, že když nemám chuť,jak říkáš, spát před jeho domem, nosit mu snídani do postele atd.,není to to pravé a po chvíli mě to přestane bavit, nebudu se na toho člověka těšit a nebudu ho potřebovat mít u sebe. Teď, po skoro dvou letech s mým panem Božským si říkám, že jsem ten start taky přepálila, skoro až fyzicky mě bolelo, když jsme nemohli být spolu, když v pátek večer chtěl jít s klukama do hospody(teď mu občas sama řeknu, jestli nechce jít s klukama do hospody, večer s vanou plnou bublinek, vínem a dobrou knihou je občas k nezaplacení). Teď bych i odjela do té Ameriky, protože vím, že by na mě čekal, stejně jako já budu čekat na něj, až mi odjede na stáž do Belgie. a snažím si pořád opakovat „Pusť toho koho milujš, když se ti vrátí, je tvůj když ne, nikdy tvůj nebyl.“ Můj přepálený start má teď pár nevýhod, pořád očekává snídaně do postele a teplé večeře. Ale jsem ten typ, co se o chlapa rád stará….když mi zato večer namasíruje nohy:)

  12. Měly bysme být dámy… a ti, kdo by měli mít touhu spát před barákem, nosit teplé pečivo a vozit do práce jsou chlapi!!! Někdy to ale nevyjde ať uděláš, co uděláš, každopádně držím palce. Pokud je to ten pravý, ocení i přepálený začátek :-)

  13. Vivi napsal:

    Zuzanko, a co dál? Doufám a přeju si, aby tu zase tvoje úžasný články přibývaly jako houby po dešti…
    Tvá věrná Vivi ;-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s