Moje vELLEké dny

„Dobrý den, já jdu za paní Šťastnou,“ ohlásila jsem se na recepci časopisu ELLE. Nenesla jsem tam ani pizzu ani poštu ani růže krásným redaktorkám. Šla jsem tam, věřte nevěřte, pracovat. Tedy pracovat. Šla jsem na stáž. Na čtrnáctidenní neplacenou stáž do redakce nekonečné pohádkové knížky pro velké holky.

To pondělí byl nejteplejší den letošního léta. Kdybych si tenkrát šla sednout s kamarádkou na skleničku proklatě studeného frappé, přesně bych věděla, co si mám vzít na sebe. Ale do redakce módního časopisu? Dodnes jsem nedokázala uklidit zpátky do skříně všechny věci, které jsem si večer předtím vyzkoušela. Krátké šaty? A opravdu se ti bude chtít celou cestu do Prahy rychlíkem R 703 Šohaj držet kolena u sebe? Dlouhé šaty! V Abú Dhabí nebo aspoň na promenádě v Bašce bys jistě byla za hvězdu. Ale v redakci?! Kalhoty? Upeču se. Kraťasy? Nejdu na fotbal. Tričko? Zpotím se. Tílko? Je mi malý. Halenku? Není mi padesát. Baleríny? Podpatky? Černou tašku, šedou tašku, bílou tašku? Nikam nejdu!

No šla jsem, jistěže jsem šla. V bílém tričku, kraťasech neidentifikovatelné barvy a neonově růžovém saku. Trendy za každou cenu a zpocená už na nádraží.

„Nejste náhodou Zuzana? Já jsem Bára,“ vítala mě usměvavá editorka ELLE, které jsem drze poslala své CV a ona odepsala: „Tak přijďte.“ Přišla jsem, se všemi si potykala a úspěšně zapomněla jejich jména. „Kdo je tady novej, chodí všem pro vobědy,“ halekal na mě přes půl redakce chlapec v kraťasech, bavlněném tričku a s podivnou vlnou ve vlasech. Tak já teda rozhodně nikomu pro obědy chodit nebudu. Nejezdím 60 kilometrů tam a zpátky, abych někomu běhala pro Yam Yam. Chci se něco naučit. Bára mi řekla, že mám udělat Knihu. Jistě vím, co to je, protože jsem viděla film Ďábel nosí Pradu. „Nooo…jasně, že viděla!“ Neviděla. A nemám ani tušení, co mám dělat. To to pěkně začíná!

Kniha jsou fotografie všech modelů pro příští číslo, teď už to vím, protože v pondělí jsem z redakce utekla ve tři, abych dohnala povinnou filmografii. A taky vím, že vokna je seznam stránek a článků, nad kterým se debatuje na poradě. Kromě terminologie jsem si v pondělí vyslechla ještě pár nepříjemných dotazů jako „Kolik ti je? Vypadáš jako zralá žena,“ nebo „A ty jsi co zač?“ Ne, nezlobím se na ně. Vetřu se do jejich práce a oni si mě potřebují vyzkoušet. Jsou vlastně všichni velmi milí a jakmile během pár dnů poznali, že nejsem dobrá jen na vaření kafe, dali mi šanci. V říjnové a listopadové ELLE najdete moje texty a překlady, dělala jsem rozhovor s šéfkuchařem Alcronu, spolupracovala jsem na rubrikách Módní novinky a Style spy, organizovala focení bister, překládala rozhovor s novozélandským kadeřníkem Craigem Hughanem a filmovou star Julií Roberts. Můj osobní medailonek vyjde v listopadu v rubrice guest list, tak si mě nezapomeňte koupit! :)

Našla jsem se, ELLE je moje malá Paříž, která mi tak chybí. Je prostě krásná, má styl a přitom není prázdná. A já konečně poznala práci, kterou bych chtěla dělat. Ohromně mě baví psát, překládat zajímavé texty, fotit krásná místa, poznávat nové lidí. A jen tak mimochodem, do redakce se chodí na desátou a porada je v jedenáct. No není to ráj? Jenže do ráje se jen tak někdo nedostane. Během mé stáže naopak museli dva lidé z ELLE pryč. Ne proto, že by dělali svou práci špatně, ale kvůli úsporným opatřením. Svět médií je prostě tvrdý. Ale já se nedám!

Vím, co budete chtít nosit na podzim, kam půjdete na večeři a jak budete vonět. Je to všechno jenom hra. Pohádka, kterou pro nás píší ženy z masa a kostí, některé z více masa a jiné z více kostí, co nosí spíš Zaru než Pradu. Ale všechny (pardon, všichni!) dělají svou práci tak dobře, že jim každý měsíc žereme i s navijákem módní trendy, beauty tipy, kulturní novinky, fejetony a zamyšlení. Dávají nám pocit, že svět je plný krásných lidí, krásných věcí a skvělých zážitků. A já takový pocit aspoň jednou za měsíc potřebuju.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

29 reakcí na Moje vELLEké dny

  1. Vivi napsal:

    Milá Suzanne, posílám ti pomyslnou náruč květin, házím po tobě konfetama, opíjím se s tebou bublinkama, tančím na stole sambu s barevným čepečkem na hlavě a zuřivě proháním frkačku za kačku. Dneska je tvůj velký den, tvoje sny se plní. Dostala jsi totiž práci snů, vElledůležitou, vEllezajímavou a mně nezbývá než doufat, že dál hltat každé číslo Elle tak jak to dělám od dubna 1994.I když – teď ho budu hltat ještě víc!
    S láskou Vivi

    • Drahá Vivi, schovej konfety a bublinky, byla to jen stáž. Nakouknutí pod pokličku a malá ochutnávka. Dva týdny jsou pryč a mně se jen nad takovou prací dál sbíhají sliny. Snad jednou…
      Krásný den, má milá!
      Suzanne

      • Vivi napsal:

        Chápu, milá Suzanne, ale víš přece, že když se nakukuje pod pokličku, často se stává, že se do hrnce spadne :-)! A já bych ti nesmírně přála, abys do něj zahučela, úplně celá, celičká a s bravurou sobě vlastní v něm jednou plavala nastálo, se svou dokonalou elegancí a ostrovtipem. Stáž v Elle – to je velká věc! Otevírá dveře… Na konfetách a bublinkách trvám!
        P.S. těším se, že možnááá teď budeš mít chvíli času na to vyslat za mnou černookýho pošťáka…;-)

  2. Vivi napsal:

    A tak to vypadá, když píšu v radostném rozrušení. Oprava tedy:
    …a mně nezbývá než dál hltat každé číslo Elle tak, jak to dělám od dubna 1994. ;-)

  3. Bebe napsal:

    Wow… moc hezký článek… :-) a docela by mě lákalo si takovou stáž vyzkoušet taky! :-)

  4. Vanilka napsal:

    To byla Bára Šťastná ze Šťastného blogu? Naprosto chápu, že se ti stáž líbila, i když bys možná měla mít na paměti, že z každé „úžasné práce“ se časem stane „jenom práce“. Ale nechci ti kazit iluze a přeju ti, aby se ti tvůj velký sen splnil.

    • Vivi napsal:

      Já myslím, že to tak úplně není…tedy nemusí být. NEMĚLO by být. Každá „úžasná práce“ zůstane úžasnou, pokud ji děláme pořád s elánem, hledáme v ní stále něco nového a „neusínáme na vavřínech“. Já mám práci, kterou jsem si vybrala a ano – z mého pohledu je vážně skvělá a už 6 let se každý den (až na drobnééé výjimky) ;-) probouzím s pocitem, že se do ní fakt těším. Tak ať se nám všem plní sny a nestane se z nich nikdy rutina…
      Vivi
      P.S. zavírám už tenhle prohlížeč, protože jsem dneska obzvláště vypečená…teda
      ukecaná! ;-)

      • Děkuji, Vivi! Dáváš mi naději, že mě příštích třicet let nečeká jen rutina, stres a ospalá rána, kdy musím vstávat do práce, která mě nebaví. Doufám, že zase brzy otevřeš mé okénko a něco milého mi napíšeš. Teď jdu já k Tobě. Hezký den!

    • Ahoj Vanilko! Ano, byla to Šťastná Bára ze Šťastného blogu. I kdyby se z úžasné práce stala jenom práce, pořád bych byla šťastná! :)

  5. cernamoora napsal:

    jestli se ti tam líbilo, tak gratuluju :)) na mě totiž kdyby někdo hejkal, že mu budu chodit pro obědy a kafe, tak bych asi moc nadšená nebyla :D a po otázce „Kolik ti je? Vypadáš jako zralá žena“ by asi dotyčnej litoval, že se vůbec ptal :D

  6. Pavlína napsal:

    Já rozhodně vím kam půjdu na večeři :-) Jsem ráda, že se ti tam líbilo, Zuzi!A taky Ti moc přeju, abys našla práci, kterou budeš milovat…

  7. olivia napsal:

    Aj keby zostalo len pri stáži, je to dobrá skúsenosť a možno krásny zážitok. Veľa šťastia…

  8. Brigit napsal:

    Milá Zuzanko..
    Přidávám se k Vivi a ke kytici a konfetám přidávám ještě pořádný výbuch šampaňského,protože Tvé sny se začínají plnit,tak se toho nelekej a vrhni se po hlavě do dalších příležitostí a výzev,které Tě povedou tím správným směrem…
    Hodně štěstí milá má..
    Krásné dny
    Brigit

    • Moje milá Brigit,
      nedávno jsem si marně lámala hlavu nad otázkou, na co se těším. Nedokázala jsem vymyslet jednu událost. Těším se na každý den! Ano, to se mi asi plní sny. Snad mi bude štěstí ještě chvilku přát..
      Hezké babí léto!
      Suzanne

  9. Witch napsal:

    Taková stáž patří naprosto samozřejmě do nebe mladé dívky. Gratuluju! Už vždycky budete vědět – a moci říkat, že jste byla tady v zákulisí a víte, o čem je řeč. Už ten životní šperk nikdy neztratíte, kdyby se jánevímco dělo :-)

    • Byl to krásný zážitek, skvělá zkušenost. Ale takový šperk se až příliš leskne všem na odiv. Šperk, který je mi nejcennější, je láska.
      Děkuji za krásný komentář, milá Witch, a přeji Vám krásný zbytek léta! :)

  10. Díky za krásné počtení při čtvrtečním ránu.

  11. tomsmirek napsal:

    Milá Zuzanko, cítím, že jste šťastná a přeji Vám to… a já se radši odmlčím, já bych Vám to tu kazil, připadám si totiž na Vašem blogu jako kmet, který ještě pamatuje Šemíka coby hříbě…
    Ciao, ciao, bambina…

  12. udvouverunek napsal:

    Jsi prostě ÚŽASNÁ! Dostat se do Elle a brát to takhle s nadhledem, nevařit jen kafe, ale opravdu něco psát… Naprostá paráda. Tak jen tak dál! Veronika

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s