Cizí žena v cizím pokoji

Zdá se, že tu pro mě skončil jeden flám. Mejdan s názvem Svět, kde dělal dýdžeje zvoník od Matky Boží a svítila Eiffelovka, je pryč. Na to, kdy se začal, marně vzpomínám. Jsem prý doma, jenže se cítím jako cizí žena v cizím pokoji. V malém českém pokoji, co je tak strašně omezený. V tom pokoji jsem dítě, co odpovídá na otázky: „co z tebe bude?“, „kdy už dostuduješ?“, „proč s nikým nechodíš?“. Zase žiju z kapesnýho a zase se nechci snížit k brigádě v Kauflandu. Když nechci dohodit doktora nebo právníka, šlapu si prý po štěstí. Když mám v životopise Sorbonnu, jsem šprt a snob. Každý mě soudí a každý ví, co bych měla dělat.

Jsem zas tam, kde bydlím nejmíň dvacet  let. Žiju ve svém pokoji, který mi tak chyběl a který už vůbec není můj. Jsem asi jiná. Jsem jak vagón, když ho odpojí. V tom pokoji nemusím skoro nic, je pohodlný až běda. Pryč jsou dny, co byly výzva. Proč jsem vlastně tady a proč v pyžamu? Přistihuju se, jak ztrácím průbojnost a ambice. Nechávám se uchlácholit teplou stravou, teplou vodou a peřinou. Říkám si, že jeden výjezd do zahraničí stačí a že u maminky je to stejně nejlepší. Ne, není. Je to jen nejpohodlnější.

Ale konečně nejsem sama. Chyběly mi hlasy rodičů, štěkot psů a zvuky našeho domu. Pocit bezpečí. Chyběl mi věčně zvonící telefon a kamarádi, které právě teď napadlo něco podniknout. Chyběl mi obdiv mužů, co mi kupují perly a nazývají mě múzou. Učím se nepostrádat přátele, kteří mi za deset měsíců nenapsali řádku a ruší má pozvání. Všechno se mění a vztahy nejsou výjimkou. A snad je to tak správně. Nejspíš bychom si na takovém setkání po roce ani neměly co říct.

Mám všechno to, co jsem postrádala v Paříži, ale nemám Paříž. Ta je mi dobrým milencem, ale špatným manželem: žít s ním je nemožné, ale vzdát se ho nedokážu. Paříž znamená krásu, svobodu, emoce, vzrušení, inspiraci, Praha a Kolín jsou klid, zázemí, jistota, rutina. Nedokážu žít ani bez jednoho z nich, tak mi nezbývá než z klidných vod manželského života občas uniknout do náruče Paříže. Jen tak si ulítnout…

Tam někde v náruči svobodné Paříže se mi přihodila zvláštní věc. Dospělost. Schopnost postarat se sama o sebe a případně i o druhé. Dovednost nerozházet všechny peníze za nesmysly. Je to tak trochu paradox, že právě Paříž, město tisíce možností a lákadel, mě vychovalo. Ale stalo se to a já si teď zpátky v dětském pokojíčku připadám jako cizí žena v cizím pokoji. I když je to někdy hodně fajn.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

31 reakcí na Cizí žena v cizím pokoji

  1. udvouverunek napsal:

    Moc hezky napsáno, ale smutek z toho čiší na všechny strany. Ale tuším, že je to jen přechodné období… někdy se ta aklimatizace po návratu trochu protáhne. Některá zjištění jsou hodně užitečná, i když třeba bolí. O to jsou cennější. A kam příště vyjedeš, na jak dlouho a kam tě to nakonec dovede – to je jen a jen tvoje věc, nenech si do toho kecat, ty nejlíp víš co chceš.
    Verunka

    • Mlá Verunko, děkuji Ti za pochvalu a neboj se, můj život po Erasmu není jen smutný. Je jen jiný než byl před odjezdem, jiný než jsem čekala. Ale takový život asi je. Můžeme si ho naplánovat, ale on si stejně s námi hraje svoji hru. Je nevyzpytatelný a krásný. Hezký den! Suzanne

  2. Brigit napsal:

    Drahá Zuzanko..
    Vítej doma,vítej mezi ŽENAMI..
    Ani nevíš, jak Ti rozumím..Žijící ve velké rodině,kterou jsem si vždy přála,ale plačící při každém zážitku,vůni,či jen písni čišící svobodou ,nezávislostí,samostatností a vzrušením..
    Moc krásně jsi to napsala,přímo z Duše..
    Přeji Ti snadné rozhodování a láskyplné návraty ke svému milenci..:-)
    Děkuji velmi za tento článek milá moje..
    Krásné dny a netrap se,však víš jak to funguje…
    Tak jak si přejeme ,tak se stane,tak si jen přej a staň již se..
    Brigit

    • Děkuji Ti, drahá Brigit, za tak krásné uvítání do světa Žen. Žen s velkým Ž, co žijí život naplno, nikdy nepřestávají snít a toužit. Touha je opravdu zázrak. Jen ta nás posouvá dál a plní naše sny. Přeji Ti, má milá, hodně splněných snů!

  3. Lea napsal:

    Dobrý den Zuzko,

    před dvěma měsíci jsem se vrátila z ročního Erasmu v Dijonu. Chápu Vaše pocity, je smutné opustit život ve sladké Francii. Ale vždycky si můžete říct, že pokud něco končí, něco nového zase začne. Možností je nepřeberně, pořád můžete cestovat, užívat si nezávislý život, přenést si sem domů to, co jste se naučila v zahraničí. Přeju Vám rychlou aklimatizaci a dobrou náladu:) Moc se mi líbí Váš blog!

    • Hezký den, Leo! Děkuji Vám za uznání, bude mi ctí, pokud na můj blog opět zavítáte. Máte pravdu, návratem do Čech se mi otevřely nové možnosti a rozhodně nelituji. Uchovám si v sobě svou Paříž, i když je mi tisíc kilometrů vzdálená. Vy jste aklimatizaci jistě zvládla hravě, tak Vám přeji spoustu krásných českých zážitků! S pozdravem Suzanne

  4. Ca va bien. Slibuju. Jen už to nikdy nebude jako dřív. Máš Paříž v sobě, stejně jako já Miláno nebo Fatalka New York. Život za hranicí všedních dnů tě změní a prověří vztahy. Podstatné je hlavně nezabřednout do té peřiny a teplé stravy. Nenech se připravit o něco, co tě tak obohatilo a odlišilo. Vyrostla jsi a do těch dětských bačkůrek se už nevejdeš. Vystřídaly je chic podpatky a super fashion zen oblečení! Tak si vymaluj pokoj, zaplň ho vším, co ti připomíná Suzanne, ať tě to nesemele. A kdyby něco, je to Louvre a dvě skoro mladé bloggerky, co s tebou v elegantním stylu rády vyrazí na kávičku. (Já samozřejmě přijdu tak o hodinu pozdě. Po italsku:-) Hlavně nepopírej sama sebe, aby ses českým knedlíkům a buchtičkám zalíbila. Nezalíbíš, protože už jsi jiná! Bacio, bisou, pusu Boh

  5. Witch napsal:

    Milá M.S., stala jste se Evropankou, v tom to taky bude. Jenže to je také klad, na kterém můžete stavět, rozvíjet ho. Klidně se z bezpečí peřiny u maminky podívejte, kam by Vás mohl zavát nějaký další program. Další jazyk, další možnosti. Držím palce :-)

  6. Vivi napsal:

    Milá Suzanne, s nadšením čtu tvůj článek, tolik jsi tu chyběla!
    Tvůj pařížský milenec bude jen obtížně bojovat a soupeřit s českým mužem, ale nejde o to, kdo vyhraje. Nech si bez výčitek oba dva, tvůj život tak bude pestřejší. Dneska žijeme v době neomezených možností, hranice jsou otevřené (ty mezi zeměmi a u tebe i ty vnitřní), takže jsem si jistá, že na tvůj kufr se určitě nesnese prach. Tvůj kufr zase brzy někam pojede. Až se dosyta nabažíš svého dětského pokojíčku a maminčiných nedělních obědů…;-)
    I mně se občas po něčem stýská, i já bych občas chtěla žít trošku jinak, někde jinde. Ale pak si říkám, vždyť je to nádhera ten náš život. Můžeme ho žít naplno, můžeme si vychutnávat domácí rybízovou šťávu, trhání kopretin i pivo na zahrádce v oblíbený český hospůdce. Stejně tak si ale jednou za čas můžeme sbalit kufřík a vychutnávat si propečené bagetky nebo si u Seiny koupit ve stánku starou gramodesku. Ale vždycky je nejdůležitější snažit se užívat si přítomnost, i když to jde někdy ztěžka. Pípá mi v uších, když slyším u lidí říkat slovo „až“. „Až našetříme, až kluk vystuduje, až se přestěhujeme do většího, až si najdu manžela, až zhubnu…“. Ono totiž žádný „AŽ“ nemusí vůbec nikdy přijít, a proto já říkám, ŽIJME TEĎ!
    Líbá Tě Vivi

    • Moje milá Vivi,
      svěřím Ti jedno sladké tajemství: já jsem ten kufr ještě nevybalila. Tedy aspoň ne úplně. Je schovaný za sedačkou, aby nebyl na první pohled vidět, ale stejně zůstal v pohotovosti. Ukrývá v sobě všechno potřebné pro život v Paříži a vše zbytečné pro život na českém maloměstě: laky na nehty, kabelky do ruky, květiny do vlasů a perličky na krk, lesky na rty i střevíčky pro gazelí nožky. Mám kouzelný kufr jako Mary Poppins. Pokaždé, když ho otevřu, chodím po Champs-Elysées a sluním se v parku ve Versailles. Měla bych své poklady přestat ukrývat a i po kolínských ulicích chodit přes den jen s maličkým psaníčkem místo černé kabelky a v noci na nebeských podpatcích místo balerín. Máš pravdu. Je škoda si všechny ty krásné věci schovávat jen pro kouzelné město nad Seinou. Třeba se mi podaří Kolín změnit na malou Paříž. Paříž nad Labem. No nezní to roztomile? :)
      Tvá Suzanne, tady a teď.
      P.S. Myšlenky na společný projekt, dopisy s mašlí i milé návštěvy mi stále poletují hlavou!

      • Vivi napsal:

        Suzanne nejdražší,
        každý tvůj vzkaz (komentář) je jako vzletný miniromán a já ho čtu pokaždý nejmíň dvakrát (né, není to tím, že bych nedostudovala, nebo dokonce že bys ty psala nesrozumitelně). Jediným důvodem je, že zbožňuju tvoje psaní.
        Já jsem si teď v létě dělala s přáteli tématické večery. Italský se vším všudy (etůtomío) ;-), francouzský, japonský atd. Tolik jsme se u toho vyřádili, nasmáli a atmosféru jsme vytvořili tak neopakovatelnou, že jsem pochopila, že místo, kde se momentálně fyzicky nacházíme, vůbec nemusí souviset s tím, kde opravdu jsme. Jsme přesně tam, kde chceme být. ;-) A ty, třeba i díky svému kufru plnému pokladů, můžeš být třeba dneska večer zase v Paříži. A pokud bys zatoužila po jiný zemi, abys nechala francouzským vzpomínkám přece jen trošku odeznít a nejitřila je, doporučuju ti dva italský filmy, který spolehlivě zaženou chmury i těm, kteří je nemají ;-).
        Vysílala je ViviTV, ta nová televizní stanice, tvrdá konkurence Primy a Novy, v době, kdy jsi tu nebyla. Takže třeba italský víkend?
        http://www.vintageblog.cz/2012/07/zlate-filmove-casyv-posteli.html
        P.S.: všechny ty myšlenky, milá Suzanne, chyť a zhmotněmež je, jedině tak nám přinesou tu pravou radost. Víš, že jsem všemu otevřená.
        P.S:

      • Má milá blogová přítelkyně,
        představ si, že zítra mě čeká takový malý japonský večer s domácím sushi, které na mou počest chystá má skvělá kamarádka. Už teď se těším na tu dobrotu i ženské tlachání, bude to skvělý večer. Pokud chceš, napíšu Ti o něm dopis. A nejen o něm. Hlavně o tom, co mě těší i trápí, a o čem nemůžu nebo nechci psát na blog. Pošli mi prosím na ocimamademoiselle@gmail.com svou adresu, na kterou Ti, pokud chceš, poštou ranní růžové přijde psaní. Konec blogování, jdu se kochat rozkošným itralským bytem Sophie Loren. Hezký večer, Vivi! Nebo dobré ráno :)

      • Vivi napsal:

        Ách, óch, ich, letím bez meškání využít e-mailových služeb, moje nejmilejší Zuzi ;-).

  7. emilisargsyan napsal:

    Moc hezky napsané :). Musím říci, že s téměř se vším se celkem ztotožňuji. Přece jenom nejsme jediní, kdo takové chvilky má :).
    Emili

    • Děkuji Ti, Emili! Je zvláštní, že návštěva cizí země může způsobit, že se pak jako cizinka cítím ve své domovině. Možná se tak i cítit chci. Je fajn vědět, co ostatní nevědí, vidět, co oni nevidí. Určitě my dvě nejsme jediné, kdo takové pocity má. A čím víc lidí je bude mít, tím bude naše země lepší. Aspoň doufám.
      Přeji Ti hezký den a přjď zas!
      S pozdravem
      Suzanne

  8. tomsmirek napsal:

    Skvělé, Zuzanko, dala jste mi tím možnost nakouknout do dušičky dnešních mladých dam. Ovšem nejsilnější dojem na mne udělal Váš citát (nebo někoho jiného?): „Change is the only constant.“ To si musím zapamatovat!…

  9. tomsmirek napsal:

    Zkouším, zda projdu…

  10. tomsmirek napsal:

    Sláva! Prošel jsem spamovým sítem!
    Děkuji Vám Zuzanko, za možnost nahlédnutí do dušičky dnešní mladé ženy. Change is the only constant – to se mi líbí… Nebudu se raději moc rozepisovat, protože se mi to možná zase ztratí…

    • Dobrý den, Mirku! Já nevím, co to s tím mým spamovým košem je. Rozhodl se, že se Vás nezvdá. Ale já taky ne! Budu s ním bojovat dál.
      Prosím, rozepište se. Zajímal by mě pohled zkušeného muže na názory dnešní mladé ženy. Přeji Vám, Mirku, hezký den! :)

  11. tomsmirek napsal:

    Další zkouška, co mi dnes sežerou spamy?

  12. tomsmirek napsal:

    Takže TEST č.1 neprošel, TEST č. prošel. Teď jsou 2 možnosti: Buď procházejí jen sudé testy, nebo je to spamové síto proraženo a teď už mě to přestane vyhazovat…

  13. tomsmirek napsal:

    Fajn, takže to vypadá slibně. Začnu tedy znova a způsobně:
    Milá Zuzanko, chci Vám vylíčit, jaké to je, když si chcete v bytě místo staré vany nechat dát nový, supermoderní, velký sprchovací kout, takové to nic za sklem, téměř v rovině podlahy koupelny, pouze vyložené protiskluzovou kamennou mozaikou. Nad hlavou máte takový deštníček a na zdi pouze teplo-studenovodní baterii, která termoreguluje vodu tak, že se Vám udržuje přesně nastavená teplota a nikoliv tak, že chvíli teče vařící voda, pak zase ledová a když to pracně vyregulujete, tak právě v okamžiku kdy máte mydlinky v obličeji, Vám voda začne chladnou nebo naopak vařit. To byl můj zlý sen a teď jen nedočkavě čekám, až dva zdatní řemeslníci skončí svou práci a já se budu moci třeba 3x denně sprchovat, tak jak jsem to zažil před nedávnem v jednom hotýlku v Německu.
    Je to ovšem tortura vydržet těch pět dní bourání, bouchání, sekání a vrtání, kdy v celém bytě je bordel na kvadrát, člověk se může umývat jen nouzově v kuchyňském dřezu na nádobí a na WCsmí jen ráno než začnou práce, v polední přestávce a večer když práce skončí. Ale už se to blíží ku konci a zítra všechno skončí, já šťastně vykrvácím 80 tisíc a budu si medit.
    Budete-li mít zájem pošlu Vám foto, jak ta nová koupelna vyhlíží…
    Au revoir, Mademoiselle Suzanne!

    • Milý Mirku,
      myslela jsem, že jsem jediná, komu stále stejně nastavená sprcha jednou vydává vodu vhodnou k zalití kávy a pak zas ledovou jako horská strouha. Jak vidím, nejsem v tom sama. Domácí sprchu už jsem se celkem krotit naučila, ale sprchovat se kdekoli jinde je pro mě hotová věda. O to větší, je-li sprcha kohoutková. To si raději napustím vanu a dlouho v ní lenoším. Třeba jako dnes.
      Přeji Vám, Mirku, hodně radosti nejen z nové sprchy!
      Suzanne

  14. Jáchym napsal:

    Hezky napsané. Bojím se, že až budu Paříž opouštět, budu taky brečet… Bon courage!

    • Ahoj Jáchyme. Děkuji Ti za pochvalu i přání „kuráže“ :). Neopouštěj Paříž, jestli Ti přirostla k srdci. Mému srdci je blíž Praha, ale znám hodně Čechů, kteří si v Paříži žijí svůj „la vie en rose“. Přeji Ti spoustu hezkých pařížských zážitků! Bisous! Suzanne

  15. ladyesik napsal:

    Přečetla jsem si všechny články až sem. Je to smutné – tento článek. Doufám, že brzy najdeš svoji cestu a budeš opět čelit výzvám blízko své rodiny a přátel :)

  16. Petr napsal:

    Píšeš moc krásně, asi si budu muset cestu do Paříže dobře rozmyslet, ještě nechci být dospělý se všemi těmi stresy, spěchy, problémy… Když ale všechny tyhle strasti přijdou tam, kde je člověku dobře, rázem už to ani nejsou strasti, ale mění se ve výzvy, které má člověk chuť překonat : ) A pokud tím místem bude Paříž, pak se tedy taky klidně stanu dospělým právě tam : )

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s