Jsou věci mezi nebem a zemí. Opravdu jsou!

Jsem nevěřící Tomáš. Věřím jen sama sobě, své rodině, nejbližším přátelům a doktorům. S těmi posledně jmenovanými jsem kámoška už odmala. Mám pochopitelně svého praktického lékaře, zubaře a gynekologa, ale taky endokrinologa, hematologa, kardiologa, alergologa, gastroenterologa a urologa, ortodontistu, očaře, kožaře, plicaře a fyzioterapeuta. Ne, nejsem žádný hypochondr, jen jsem s muzikantskýma ušima podědila i dalekozraké oči, zpomalený metabolismus, suchou kůži a touhu odcestovat za polární kruh, kde nikdy nic nekvete. Hýčkám si svoje nemoci a každý půlrok je pyšně chodím ukazovat pánům doktorům. Oni mi napíší pár barevných pilulek a já jsem zase zdravá holka. Jenže!

To takhle jednoho dne zabalíte třicet kilo oblečení, knížek a kosmetiky a odjedete studovat na rok do Paříže. A propadne vám termín na endokrinologii…pak na hematologii… i na alergologii a na plicním…v kožní ambulanci a taky na očním. Takže vidíte jen přibližně, splaší se vám hormony, svlíkáte se z kůže jako had, hepčík!, něco vám kvete pod oknem a vy na to nemáte prášky, hepčík!, okolí vám říká, že jste hezky opálená, ale vy víte, že za to může prohýřená noc a žlučové barvivo. No a v tomhle stavu přijedete na prázdniny do Čech, kde se vás rodina nejdřív lekne a pak vás dává do pucu rychlostí mechanika formule jedna.

„Takže! V úterý máš kožní, ve středu praktickou doktorku, ve čtvrtek jdeš na masáž, v pátek dopoledne na ultrazvuk a večer jedeme k léčiteli,“ nastolila mamka tvrdý lázeňský režim. „K léčiteli, jo?“ nechtělo se mi věřit. Naše rodina totiž bylinkáře, mastičkáře a jiné šarlatány nikdy moc nevyhledávala. Ale co. Neodporovala jsem. Byla jsem vděčná, že se o mě někdo stará. Naložili mě tedy do auta a odvezli do Bezdíkova k Písaříkovi.

Otevřel nám usměvavý důchodce v teplákách a pantoflích. Nejprve se nás zeptal, kde přesně bydlíme, pak se na chvíli zamyslel, pokýval hlavou a řekl: „No jo, tam to září!“ Nechápala jsem, vysvětlení jsem se nedočkala, tak jsem se usmála, zula a pokračovala do obývacího pokoje.

„Tak co vás trápí, slečno?“

Pocit samoty, jazyková bariéra, kulturní bariéra, zkouškový, byrokracie, rozpadlý vztah a nulová perspektiva na nový, rozpadlé přátelství, závislost na rodičích, neschopnost rozhodnout se pro jedno povolání…

„Suchá kůže,“ řekla jsem.

„Tak se na to podíváme,“ řekl on a vzal do ruky virguli.

A pak přesně diagnostikoval všechny moje choroby, o kterých jsem věděla, a navrch přidal několik, o kterých jsem neměla ani zdání. Nadiktoval mi pár bylinkových čajů a koupelí a já myslela, že tím naše sezení skončilo. Jenže pak přišlo to hlavní.

Položil nade mě dlaně.

„Co cítíte?“

„Teplo.“

„A co to teplo dělá?“

„Točí se.“

V tu chvíli nade mnou kroužil rukama.

„Otočte se na břicho. Co cítíte?“

„Tlak.“

Zatlačil mi na ledvinu aniž by se mě dotknul.

A pak mi začaly téct slzy. Necítila jsem smutek ani jsem nebyla ohromená jeho nadpřirozenými schopnostmi. Vůbec jsem nechápala, proč brečím. Nechtěla jsem brečet! Já přeci nad sebou nikdy nebrečím! Všechno zvládnu! Zatnu zuby a všechno zvládnu!

Ale v tu chvíli jsem to nezvládla. Něco se ve mě uvolnilo a já brečela jak želva celou cestu domů, celý večer a další dva dny. K tomu mě bolelo celé tělo jako při chřipce.

„Pijte bylinky a přiběhněte hned, jak přijedete z Paříže, a dáme vás dopořádku,“ rozloučil se se mnou ten starý pán, opálil si ruce nad zapalovačem a odmítl si říct o peníze.

Jsou věci mezi nebem a zemí…

P.S. Příště bude trochu osvěty, protože to, co jsem se dozvěděla, prostě musím poslat dál.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

15 reakcí na Jsou věci mezi nebem a zemí. Opravdu jsou!

  1. Vanilka napsal:

    Tééda, ty jsi snad první člověk na světě, kdo by mě dokázal přesvědčit k tomu, abych šla k léčiteli (teda kdyby na to přišlo). A popsala jsi to jako obvykle s úžasným humorem. A s alergií mám podobnou zkušenost. Myslela jsem, že mi exploduje nos, než jsem konečně přišla na to, že Claritine se dá sehnat i v Lucembursku.

    • To jsem netušila, že mám takové přesvědčovací schopnosti! :) A jsem moc ráda, že Tě, Vanilko, můj článek i trochu pobavil.
      Ono to s těmi léky a doktory není v zahraničí jednoduchý. Je to jeden z důvodů, proč jsem se po roce rozhodla z Francie odjet, protože si nedovedu představit, jak bych tu sháněla hotovou armádu doktorů, která o mě v Čechách pečuje…

  2. Bebe napsal:

    No toto… Že bych nakonec začala věřit v nadpřirozeno? Zatím to totiž supluju jen seriálem Supernatural a Krajní meze :-)

    Vanilka: Claritine je zaručený prostředek nejen na alergii, ale i na spaní. Byla jsem po něm jako by mě praštili cihlou :-))

    • Já v nadpřirozeno věřím, protože jsem ho pocítila na vlastní kůži.
      A Claritine je překvapivě jediný lék na alergii, po kterém se mi nechce spát. Prostě každé tělo je jiné. :)

  3. Pavlína napsal:

    Ještě když jsem chodila na základku, se s těmito schopnostmi vytasil strejda. Pravda, virgule se mu všelijak točila, ale my z toho jako děti měly spíš srandu. Samozřejmě za rohem. Nicméně moje mamka, věřící ve všechno nadpřirozené – horoskopy počínaje a vyplněnými sny konče – mi pod matraci umístila na radu strýce šestiúhelník z tvrdého papíru. Že prý mám nějaké špatné toky přímo pod postelí. Nevím, spala jsem jako dudek. Takže to zřejmě fungovalo. Jo a včera jak byl ten „zvětšený“ měsíc, se všem špatně spalo, byl větší příliv a to o celých dvanáct procent! a podobné zvláštní úkazy – no, já nasadila klapky na oči a probrala se až ráno. Úplněk neúplněk. Ale beztak se těším, jak ti to dopadne. A nejvíc na světě se těším, že tě vyléčí. Konečně. Nejdůležitější je přece zdraví. Nesejde na tom jaký vedeme život, jde o to jak se cítíme ve vlastním těle. To totiž jen tak snadno neodložíš.

    • Někdo říká, že tyhle vlastnosti máme všichni, jen je neumíme použít. Nevím. Ale čemu určitě věřím, je varovný systém mého těla, který mi dává najevo: „Prestaň se pořád za něčím hnát, jinak to špatně dopadne!“ Je fajn mít ambice, ale ne za cenu obětování vlastního zdraví. Neříkám, že teď všechny svoje plány pouštím k vodě, to určitě ne. Ale jakmile mi dá tělo najevo, že takhle už opravdu nemůže, poslechnu ho. Je to přeci moje tělo! :)

  4. Witch napsal:

    Mohu vás ujistit, milé dámy, že všeho do času. Pokud byste v sobě objevily nějaké čarodějničí schopnosti jako mladé a zkoušely třeba vykládat karty, zaplatíte to svým osobním životem. Žádné velké štěstí. Pokud to najdete jako dospělé po čtyřicítce, tak opatrně s tím, ale už se toho dá využívat. No a kdyby se, nedej Pánbu, schumelily nějaké maléry, šoky, životní ztráty, může se před Vámi otevírat budoucnost a podobně, jak na někoho pomyslíte. Lze ji dokonce ovlivnit. Ale za všechno se platí. Podvědomně se od vás budou lidi distancovat a tak podobně. Platí se velmi tvrdě. Naštěstí jsou to jevy dočasné. Snad je lepší toho jen občas využívat, když se někdo okolo vás objeví.

    • To jsou mi věci…
      Děkuji za komentář, milá Witch!

      • Witch napsal:

        Vlastně je jedna úplně kladná a přirozená cesta k čarodějničení: kojit své dítě, tak kolem půl roku, mít ho i v noci poblíž. Budete už potom pořád jeho léčitelkami slovem a dotykem. :-)
        Léčitelství a další záležitosti u mužů jsou extra darem, který jsem si osobně zařadila mezi záležitosti mágů. Když se podíváte do historie, sedí to. Vědmy, čarodějnice, bylinkářky, to všechno je z přírodních zdrojů kolem mateřství a podobně. Léčitelky, které to neumějí, stahují cizí nemoci na sebe a brzy umírají. Takové ty chtěné „čarodějky“ pro výdělek nebo pokusy se zvědavostí často ani netuší, o čem je řeč, hrají si se sirkami ve stohu. Muži to mají poněkud jinak. Ty to nemusí ohrožovat, můžou to provozovat dlouho. Myslím, podle toho, co jsem vypozorovala a slyšela, že se také rychleji chrání před oněmi „přenosy“. Také mám pocit, že vědecky přistoupí k vymítání zlých duchů, ďábla, ale s duchy v baráku vám nepomůžou. Ale je fakt, že se tomu do hloubky nevěnuju, mám jiný okruh zájmů.

  5. Vivi napsal:

    Drahá mademoiselle Suzanne,
    poslušně hlásím, že jsem článek (jako vždy) úplně zhltla. Smála jsem se, pak se divila a na závěr jsi mě navnadila na další „tajemství rozkrývající“ článek. Doufám, že přijdeš se slibovanou osvětou co nejdřív, ty moje malé Bebíčko. ;-)
    Ještě k našemu minulému povídání. Dior je tak ohromující nadčasová klasika, že ho nemůžeme nemilovat. A spolu s Christianem míří moje obdivné pohledy taky ke Coco a k Annick. Tolik ženskosti, smyslnosti a přitom hravosti pospolu…to je sen!
    Tak jsem viděla zfilmovaný One day. Kamarádka mě do něj natlačila, že to MUSÍM MUSÍM MUSÍM vidět. Puštěno na obrovské televizi u ní doma. Přišla jsem, viděla jsem, zvítězila jsem…alea iacta est! One day válí!
    Zuzi, měj se krásně a kupuj si jen dvouvrstvé kapesníčky…jsou jemnější! A dobrý je Wobenzym, Xanax, Enmusiol a koňská mentolová mast.
    Vivi

    • Milá Vivi!
      Už druhý den přemýšlím, jak i „osvětový“ článek podat humorně. Nejlepší nápady mám v noci, tak myslím, že tomu minimálně ještě jednu noc dám. :)
      Jsem ráda, že Tě i filmový One day nadchnul! Já jsem objevila nový seriál na HBO, kterému soukromě říkám nový Sex ve městě. Jmenuje se Girls, je samozřejmě o holkách z New Yorku, ale o takových, co nosí spíš Zaru než Pradu. Vyzkoušej ho! Má vtip a nadhled.
      Jdu si skočit do Monoprix pro nějaké heboučké kapesníčky s hezkým obalem.
      Krásný den, Vivi!

  6. udvouverunek napsal:

    Taky občas přemítám nad tím, co všechno, co se děje, je reálné a co už nikoliv. Pár podobných setkání s nadpřirozenem jsem už taky měla (i když většinou zprostředkovaně), takže ač naprostý ateista a realista, něco mě nutí věřit v jakousi moc nad námi. Ha ha, teď si asi pěkně protiřečím, že? No, každopádně jsou to zajímavé věci, které asi jen tak žádná věda neprokáže!
    Těším se na pokračování článku :)
    Verunka

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s