Pohovor na manželku

„A chcete to k oknu nebo do uličky?“ navnadila mě včera slečna za odbavovací přepážkou na představu poloprázdného letadla. „K okýnku prosím!“ odpověděla jsem bez sebemenšího zaváhání, protože u okýnka je to nejlepší. Mám výhled, oporu pro klimbající hlavu a dostávám jako první v řadě občerstvení.


Patnáct, šestnáct, sedmnáct, sedmnáct A! Tak tady to je. Zase nad křídlem. Výhled se dnes nekoná, tak tedy rychle časopisy dolů a kufřík nahoru, než mě spolucestující ušlapou. Sedím a raduju se z volné trojsedačky. Moje radost trvala přesně jeden reflexový perex. Pak přišel francouzský „drinking team“ vracející se z nízkonákladové Prahy nízkonákladovými aerolinkami a obsadil moji řadu, řadu přede mnou a řadu za mnou. Měli brýle Emporio Armani, v uších štrasové naušnice, ve vlasech příliš mnoho gelu a troubili do všech stran, že jim vůbec nevadí, že je v Paříži 13 stupňů, protože oni nejsou z Paříže. No, ani to nemuseli říkat.

Pět minut do startu, hodina a půl letu, to je dohromady krušných devadesát pět minut zkoumavých pohledů, poznámek a narážek. Myslím, že tentokrát se mi budou hodit letuščiny instrukce, kde naleznu nouzový východ.
Letadlo stále sedí na zemi, přestože tou dobou mělo přeletět české hranice. Německé hranice. Francouzské hranice. Letadlo stále sedí na zemi a my v něm, přestože jsme měli být v Paříži. Vzduch se dá krájet, klimatizace nefunguje, letušky nemají žádné informace, ale alespoň mají vodu. Když mi můj spolusedící z řady sedmnáct podává kelímek, tak mu jako slušně vychované děvče hezky nahlas poděkuji. „Merci!“ Můj záměr byl jediný: ukázat, že mluvím a hlavně rozumím francouzsky. Chtěla jsem burany trochu vyvést z míry. Místo toho jsem vyvedla z míry sebe a chytila se do vlastní pasti.


Začalo to zcela nevinně:
„Ty mluvíš francouzsky?“
„Ano, mluvím francouzsky.“
Chvíli ticho. Krátký nenápadný pohled na mě. Dlouhý nápadný pohled na mě.
„Proč mluvíš francouzsky?“ Tuhle zvláštní otázku mi pokládají Francouzi celkem často.
„Protože studuju v Paříži.“
Můj vítězoslavný pohled na něj. Jeho zmatený pohled na mě.
„Ale čteš si česky.“
„Ano, protože jsem Češka a studuju i v Čechách.“
„Ty jsi na Erasmu?“
„Přesně tak.“
„A kolika jazyky mluvíš?“ I tuhle otázku mi pokládají Francouzi často.
„Francouzsky, anglicky a pár slov španělsky.“
Ticho. Je mi jasné, že on mluví jenom francouzsky. Trapné ticho. Snažím se znovu začíst do článku o Heydrichově manželce.
V tu chvíli hlásí kapitán, že letadlo má poruchu a budeme muset vystoupit. Hlášení je samozřejmě i v angličtině.
„Co říká?“ „Drinking team“ nerozuměl ani slovo.
„No…že…se omlouvá, ale musíme…vystoupit,“ překoktala jsem.
Další hlášení. Tentokrát o tom, že se nemáme vzdalovat od gatu.
Tázavé pohledy na mě.
„Máme zůstat u…(jak se sakra řekne gate)…brány.“
„Aha.“
Uf, trefila jsem to.
U brány či gatu nám rozdali stravenky a potěšili nás zprávou, že další informace budou za dvě hodiny. Při vystupování z letadla jsem se stačila mým milým Francouzům ztratit, ale oni si mě bohužel znovu našli. Sousedovi jsem se nejspíš opravdu líbila, a tak v konverzaci pokračoval i v opraveném letadle. Ona to vlastně nebyla konverzace, ale takový pohovor. Pohovor na manželku.


„Co budeš dělat, až dostuduješ“
„Máš ráda psy? Já mám totiž rotvajlera.“
„Děláš nějaký sport? Hrozně rád sportuju.“
„Cestuješ ráda? Já jo.“
„Líbí se ti víc ve Francii nebo v Praze?“
Nejspíš jsem úspěšně prošla prvním kolem, tak se mě rozhodl kontaktovat jako úspěšnou kandidátku.
„Máš facebook?“
„A dala bys mi tvoji adresu v Paříži? Já jsem totiž napsal knížku a rád bych ti ji poslal. Samozřejmě zdarma.“
„A kdybys někdy měla čas, můžeme si spolu někam vyrazit.“
Napsala jsem mu na kus papíru svoje jméno a pařížskou adresu jsem zapřela. Žádost o přátelství mi poslal ještě dřív, než jsem stačila vyjít z letiště. Myslím, že ji nepřijmu. Z žádosti o přátelství by se totiž na první schůzce mohla vyklubat žádost o ruku.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

20 reakcí na Pohovor na manželku

  1. Vivi napsal:

    A tobě vadí, když se tě někdo na něco pořád ptá?
    Jsi radši, když se tě ptají lidi v letadle nebo v metru?
    Proč jsi tu tak dlouho nebyla?
    Máš teda psa nebo ne?
    Jsi ráda, že se zase vracíš do Paříže?
    Víš, že mě One day šíleně pohltil?
    Přečteš už si Mikuláše?
    Nevadilo by ti, kdybychom se sešly až na podzim, protože v létě odjíždím úplně pryč?
    Chceš, abych se tě ještě na něco ptala v dalším kole?
    …možná vážně platí, že kdo se moc ptá, moc se dozví…:-*

    • Drahá Vivi!
      Děkuju za originální komentář, moc mě pobavil! :D
      Byla jsem na prázdninách a k prázdninám patří vypnutý počítač, ale teď jsem zpět a těším se na naše další blogové dopisování. Pejsky mám rovnou tři! V Paříži jsem ráda, už se mi po ní stýskalo. Hlavně buď, Vivi, trpělivá a nepřeskakuj kapitoly! :)
      Malého Mikuláše jsem už už měla v nákupním košíku v českém překladu, ale nakonec jsem se rozhodla pocvičit si francouzštinu a mrknout se po něm v Paříži. Těch dílů ale je!!! :)
      Samozřejmě se můžeme vidět na podzim, v zimě, na jaře…nemůžu Tě přeci v létě držet v rozpáleném městě. A ptej se dál, Tobě vždy ráda odpovím :-)))

      • Vivi napsal:

        Milá Suzanne,
        jsem ráda, že jsem Tě svou zví(ě)davostí neotrávila a děkuju za vyčerpávající odpověď.
        Takového čtenářského barbarství, jakým je přeskakování kapitol, bych se nikdy nedopustila…jen se ráda dívám na konec knížky…:-D (pro klid duše).
        S drahouškem Nicholasem se doporučuju seznámit asi na základě nejstarších dílů – Mikulášovy patálie a Mikulášovy prázdniny. Ale troufám si říct, že zklamání by se nemělo dostavit, ať už si koupíš jakýkoliv díl. Každopádně zkus mrknout i na francouzské filmové zpracování, je to moc milé.
        Takže až zavane vlahý vítr ze severu, ale zároveň ještě bude teplo a listy na stromech začnou tancovat v barvách podzimního dne, ale zároveň ještě bude chuť na zmrzlinu, my dvě si sedneme do jedné z voňavých kaváren a všechno, co se nedá napsat, si povíme, ano? ;-) Už teď se těším…do té doby nás ale čeká ještě spousta blogových setkávaček, vyplácání aspoň tří opalovacích mlék, moře zmrzliny a možná i moře opravdické…Není kam se hnát..
        A tady je můj oblíbený reklamní spot…když ho vidím, vždycky si na tebe vzpomenu.

      • Ty ses podívala na konec! Já to věděla! Já totiž taky. :D
        Mám pocit, že na filmového Nicolase se mrknu už dnes večer. Po pár dnech francouzských odborných textů toužím po slovech a větách, co jsou dětsky jednoduché a především mají nějaký smysl! :/
        Do Miss Dior jsem se zamilovala už před několika měsíci a prostě nemůžu jít okolo Sephory, abych se nenavoněla. :)
        Já vlastně zbožňuju celou značku Dior, protože všechny jejich věci doslova překypují ženskostí a to já ráda!
        Tady nám Miss Dior zamilovala. A to se zrovna hodí! Je přeci první máj – lásky čas!

  2. Jses ale zla :). Kolikat litam jeste me nikdo ani neoslovil. Ech :( Touzim po takovem romanku na letiste/v letadle…ale je to jarem asi

  3. Amelie napsal:

    I mně pobavil komentář Vivi, otázky jak na běžícím pásu:-)

  4. cernamoora napsal:

    opět moc fajn článek :))

    btw. smartwings?

  5. Pavlína napsal:

    Copak letadlo. To jsou i při tom zpoždění maximálně tři hodinky, ale umíš si představit něco takového v tom autobuse? :-)) Držím pěsti ať sedíš s někým kultivovaným! Jinak skvělý článek, utekl jako voda…

    • A právě proto příště jedu tím autobusem a doufám, že si přisedne vysoký, černovlasý mladý muž s uhrančivýma očima, vysokou školou, smyslem pro humor a fantazií. Ale takoví asi autobusem nejezdí, co? Asi se začnu učit jezdit na bílém koni, tam bychom se potkat mohli…:)

      • Pavlína napsal:

        Jako Zuzi, představy to máš pěkný, ale moc bych na to v tom autobuse nesázela. Možná, kdyby ses rozhodla prochodit Evropu pěšky… Sakra, taková pěkná a chytrá ženská, že já nejsem chlap!!! Nebo aspoň na holky :-))

      • Byly bychom ideální pár! Nestojí to přeci jen za zvážení? :D

  6. brigita.komjathy@seznam.cz napsal:

    Ahoj Zuzanko:-)
    Stýskalo se mi..Jsem ráda,že jsi zpátky..Dřív jsem se těšila na každé takové dobrodružství..
    Hodně jsem cestovala a nebyl to problém zažívat to co píšeš,ale dnes mám ráda ticho a úžasnou knihu:-)
    Stárnu a nebo se bojím,aby mě někdo velmi milý neoslovil,protože se rychle zamilovávám,což s manželem a 4 dětmi není jaksi žádoucí:-)
    Každopádně Ty se ještě nevdávej,ať užiješ života:-)
    Měj se krásně
    Brigit
    PS..krásný májový láskyplný měsíc

    • Drahá Brigit!
      Mě se jen tak nezbavíš! Blogovani je úžasná věc! Tím spíš, když mám tak milé čtenáře! :-*
      Jejda, Ty máš ale velkou rodinu! Máš můj velký obdiv, já si něco takového (zatím?) nedovedu představit. Tak radši zůstanu u lítání po světě, běhání od jednoho k druhému a od ničeho k ničemu. Možná mě to jednou přestane bavit, jako se to stalo Tobě. A možná taky ne. ;-)

  7. Ella napsal:

    Já radši vždy dělám, že nerozumím. Dle zákonu schválnosti si ke mě, místo toho fešného mladého muže co právě kolem prošel, přisedne:
    a. nerudný důchodce
    b. užvaněné puberťačky, či puberťák s hudbou tak hlasitou že ani nepotřebuju sluchátka
    c. matka s uřvaným dítětem
    d. uřvaní spoluobčané s mnoha uřvanými dětmi…….jednou jsem při čekání na zpožděné EC byla nucena (protože jsem slušně vychovana a neumim odseknout) konverzovat s jedním cikánským bosem. ( vedoucí postavení určeno dle početné skupiny kolem, kdy mluvil jen on a všichni ostatní přikyvovali hlavou) o barvě laku na nehty. Měla jsem zlatý a pán se divil, že už nefrčí červený. Bylo to opravdu dlouhých 15 minut :D

    • Ahoj Eli!
      Já tyhle „cestovní“ historky zbožňuju! Ve chvíli, kdy je prožívám, se mi moc vtipně nezdaji, ale pak je, stejně jako ty, ráda posílám dál. Za čtyři roky dojíždění Kolín-Praha a necelý rok Praha-Paříž jsem měla tu cest s: německým tatikem,co se nevešel na jedno sedadlo, dítětem, co po mě házelo dudlíky,hračky a vůbec všechno,co mělo po ruce, s ukrajinskými dělníky, co se mě snažili opít, s ostravskými studenty, co mě opili, s mužem, který mi každou středu tvrdil, že mu ukradli peneženku a mnoha ženami, které celou cestu telefonovaly se svými partnery, s maminkou, s Vilémem, Hynkem nebo Jarmilou. No není to cestování krásná záliba? :-D

  8. Káťule napsal:

    Ahoj,
    na tvé stránky nás navedla naše učitelka francouzštiny. Učím se asi tři roky, ale pořád se považuju za začátečníka, jelikož vykoktám maximálně větu: „Excuse moi, monsieur, vous pouvez me dire ou se trouve la boulangerie?“ A ještě nerozumím odpovědi :D. Ale jednou bych chtěla umět francouzsky a podívat se do Paříže.
    Jednu hodinu francouzštiny jsme strávili tím, že jsme četli tvé články. A všichni jsme uznali, že píšeš nádherně, poutavě a určitě pravdivěji než učebnice :). Po návratu ze školy domů jsem pak zasedla k internetu a doufala, že jsem si adresu zapamatovala dobře :). Naštěstí ano :). Všechny tvoje články jsem tehdy přečetla jedním dechem :). A od té doby chodím pravidelně.
    Můžu říct, že dnešní článek mě dost pobavil :). Kolik holek by asi chtělo být na tvém místě, aby je oslovil Francouz v letadle? Já rozhodně :).
    Měj se krásně a určitě zase brzy něco napiš ;),
    Káťule

    • Milá Káťo!
      Opravdu jste ve škole strávili celou hodinu čtením mého blogu? To je úžasné! A vy jste museli být moc hodní, když se paní profesorka rozhodla netrápit vás minulými časy a nechala vás si číst o mých pařížských osudech. :-)
      Jsem šťastná, že jsem v Tobě získala pravidelnou čtenářku. A pokud se už umíš zeptat, kde je pekařství, tak máš vyhráno, protože koupit si bagetu je první věc, kterou musíš v Paříži udělat! ;-)
      Přeji Ti hodně úspěchu nejen při studiu francouzštiny a budu se těšit na další blogove setkání!
      Zuzka

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s