Tajemství Pařížanek odhaleno!

Už je pár měsíců pozoruju. Jsou (skoro) všechny krásně štíhlé, upravené, ať jdou se smetím nebo na „randevů“, skvěle oblečené a přitom se zdá, že ráno popadly první košili, co na ně vykoukla ze skříně. Klidně pánskou. Nenechte se vodit za nos, mají to všechno moc dobře promyšlené. Ale já je prokoukla! A teď vám odhalím ta nejtajnější tajemství Pařížanek! :)

Přikázání první: kosmetický institut navštěvovati budeš a „chlupodračice“ tvou nejlepší kamarádkou se stane. Jinými slovy jsou Pařížanky všechny masochistky a nechávají se depilovat horkým voskem u kosmetičky. Co bych to byla za Skoropařížanku, kdybych to taky nevyzkoušela, že! Do institutu krásy jsem se neodvážila, ale v Monoprix jsem zakoupila vosk s vůní lesního ovoce, co depiluje i při pokojové teplotě. Zapomněla jsem ale, že teplota v mém pokoji bez ústředního topení zdaleka nedosahuje standardní pokojové teploty, takže lesní ovoce zatuhlo. Střídavě jsem ho zahřívala ve vodní lázni a nedočkavě mazala na lýtka. Přiložila jsem pásku a trhla. Poprvé a naposled! Au! Snad tím aspoň půjdou slepit rozbité hrníčky…

Přikázání druhé: štíhlá budeš, i kdybys zdraví obětovati měla. Zkrátka a dobře zapomeňte na bájný matebolismus Francouzek, co zvládne každý večer červené víno a bílou bagetu. Pařížanky frčí na dietách víc, než kdokoli jiný. Hromadně se tu drží Dukanova dieta, v samoobsluze běžně koupíte hyperproteinové „sladkosti“, nápoje, dopňky stravy podporující hubnutí, detoxikační nápoje, zázračné pilulky, krémy na celulitidu na stehnech, na bocích, na břiše a dokonce zeštíhlující krémy pro muže. O regál vedle seženete stahovací kalhotky a podprsenku Wonderbra (to zatím jen pro ženy). Přidejte běhání, protože kdo neběhá v centru města, není pravý Pařížan, a pár desítek schodů v metru. Jak prosté!

Přikázání třetí: bez krabičky cigaret neobejdeš se. Kouří tu snad všechny, ale naštěstí ne v uzavřených prostorách. Samozřejmě. Když se jdou večer bavit, nechtějí, aby jim načichly šatičky.

Přikázání čtvrté: v balerínách i v mrazu choditi budeš, silonových ponožek doma zanecháš. Především černošky jsou v tom přebornice.

Přikázání páté: na skútru či na kole ve vysokých podpatcích a sukni si vyrazíš. Mezi auty se hbitě propleteš, šlapáním se nezapotíš a make-up tvůj úhony nedojde. Jak to dělají, netuším.

S tím souvisí přikázání šesté: chodce přecházejícího na červenou s úsměvem pustíš, sama stojíš na zelenou. Občas si tu připadám jako v Bulharsku, jen místo kývání tu zaměňují barvy.

Přikázání sedmé: fronty s úsměvem vystojíš. Na zkušební kabinku, do restaurace, do klubu, do obchodu a samozřejmě na úřad.

Přikázání sedmé: malé oblečení a boty nakoupíš a do měsíce vrátíš. Prodavačky se nad tím nepozastavují a ochotně vrací peníze.

Přikázání osmé: pouze kartou všude platiti budeš, hotovost při sobě neponecháš. To jen já jsem zkoušela platit stoeurovou bankovkou. Nepodařilo se.

Přikázání deváté: buržoazní původ svůj nezapřeš a najmeš si: paní na úklid, slečnu na hlídání, učitelku klavíru, instruktora plavání…

Přikázání desáté: rozvedeš se a muže přes internet vyhledáš. Přes padesát procent manželství se ve Francii rozvádí a internetové seznamky tu mají žně.

A jaká další tajemství se mi podařilo odhalit?

Že mít kvalitní kabelku a boty není luxus, ale norma.

Že „čím víc oprýskané nehty, tím víc Paříž“.

Že oběd je jídlo, které se nevynechává, i kdyby měl podnik zkrachovat a škola spadnout.

Že jedině americké může být lepší než francouzské.

Že na světě jsou jen dvě značky mobilních telefonů: iPhone a Blackberry.

Že Paříž je nejlepší město na světě, a proto nemá cenu cestovat.

A tak balím kufr a jedu na prázdniny do Čech. A pak do Benátek. A do Londýna. Nejsem totiž Pařížanka. :)

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

38 reakcí na Tajemství Pařížanek odhaleno!

  1. Brigit napsal:

    Milá Zuzanko..
    Velmi Ti děkuji za Tvou exkurzi po světě Pařížanek…
    Opět jsem se od srdíčka zasmála,ale pak na mě trošku padla depka,neboť jsem si uvědomila,že já nekuřačka,kypré postavy s bujnými boky,v podpadcích pohybující se velmi nemotorně,s kreditkou platící pouze po příchodu „rodičáku“,holící si nohy depilátorem a absoluním antitalentem na diety,bych vlastně do Paříže neměla jezdit,protože mě každý pozná:-)
    Myslím,že bych zvládla ten semafor:-)
    Zuzi velmi se těším,až mi trošku odrostou děti a zavítám do města lásky..při každém kroku budu vzpomínat na Tvé příspěvky a dbát Tvých rad..
    Doufám,že budeme obě psát dost dlouho,aby si mi ještě stihla udělat aktuální školení,platí?:-)
    Měj krásné dny a těším se na novinky od Tebe.
    Brigit

    • Milá Brigit,
      zdravím Tě z prázdninových Čech! Moc mě těší, že můj příspěvek vykouzlil úsměv na Tvé tváři. A depku rychle zažeň kouskem čokolády a buď pyšná na své kypré tvary, zdravé plíce a nožky nezničené podpatky. To, že nejsme Pařížanky, neznamená, že jsme horší. Ony nemají patent na krásu, ani na moudrost. Klidně se po pařížských ulicích procházej v teniskách a plať drobnými. :)
      Mé psaní odjezdem z Paříže určitě neskončí, a tak Ti, milá Brigit, ráda poskytnu školení kdykoli a kdekoli.
      Nevěř na pátek třináctého a užij si krásný víkend!
      Zuzka

    • Brigit napsal:

      Ahoj Zuzi.
      Ráda bych ti dala ocenění…
      Více u mě na blogu:-)
      Měj se krásně..
      Brigit

  2. Vivi napsal:

    Milá Zuzi,
    moc jsi mě rozesmála – to je takový tvůj starý dobrý zvyk, že? ;-) Díky za něj!

    A co tajemství mít šííííleně ledabylý účes „ráno vstala a šla“, jehož příprava může klidně trvat čtyři hodiny, ale NESMÍ to být poznat?!

    Depilace horkým voskem! Zážitek, který se vychutnává až do dna – ale jen jednou v životě!

    Už jsem tu někdy psala o tom, že rajská, svíčková a domácí knedlíček se zelím jsou prostě božské pokrmy a Bohu se nesmí odporovat?! Na druhou stranu já fakt jím tahle jídla a bílou bagetu o půlnoci, aniž bych tloustla.

    Pánské košile! Jak já je miluju! Proč má můj muž velikost XL a já S..M??? Kdyby nebyl jinak tak úžasnej, už dávno ho vyměním za někoho drobnějšího ;-)).

    I v Čechách se stojí fronty s úsměvem (škodolibým – to když se ti vepředu otáčí na nás, co stojíme úplně vzadu.

    Ach, to sedmé přikázání! Mimo mnoha jiných činností jsem i majitelka obchodu s oblečením – aha, takže české zákaznice okoukaly tenhle roztomilý zvyk od Francouzek!?

    Oprýskané nehty??? Jsem tak tolerantní, ale v tomhle případě: Paříž patří za mříž!

    Moje milá Suzanne, první obrázek v Tvém článku je z té pařížské bible od Ines – Se šarmem Pařížanky, o které jsem Ti psala.. A když už jsem u těch knížek, Tvému knižnímu doporučení určitě podlehnu a Tebe prosím, nevyhýbej se v knihkupectví už nikdy víc malému Mikulášovi, protože je to to nejmilejší čtení pro dospělé (proč by se měly bavit jen děti!) ;-). Moc vtipné a návrat do dětství je občas naší občanskou povinností.
    „Co mi chceš ukázat, Vendelíne?“ zeptal jsem se ho. „Teď ještě ne,“ odbyl mě. Teprve, když jsme zahnuli za roh, vytáhl z kapsy tlustý doutník. „Zírej,“ řekl mi, „je opravdický, žádný čokoládový.“ Že není čokoládový, mi nemusel ani říkat, poněvadž kdyby byl čokoládový neukázal by mi ho, nýbrž by ho snědl. Byl jsem trochu zklamaný, jelikož Vendelín mi přece sliboval, že se pobavíme. „Co s tím budeme dělat?“ zeptal jsem se. „To je otázka!“ zvolal Vendelín. „Budeme kouřit, hrome!“ Nebyl jsem si docela jistý, jestli to je dobrý nápad, kouřit doutník, a navíc jsem měl pocit, že by se to tatínkovi ani mamince nelíbilo, ale Vendelín se mě otázal, jestli mi tatínek s maminkou zakázali kouřit doutníky. Chvíli jsem o tom přemýšlel a musel jsem uznat, že mi tatínek s maminkou sice zakázali kreslit po zdech v pokoji, mluvit u stolu, když máme návštěvu a nejsem tázán, napouštět vodu do vany, abych si mohl pouštět parníčky, jíst sladkosti před obědem nebo před večeří, bouchat dveřmi, strkat si prsty do nosu, mluvit sprostá slova, ale kouřit doutníky, to ne, to mi tatínek s maminkou nezakázali.“

    Anebo aspoň DVD půjčovna „Petit Nicolas“
    http://www.csfd.cz/film/264178-mikulasovy-patalie/

    P.S. Už jsi vymyslela, co společného podnikneme? Já o tom přemýšlím a jak přichází nápady, tak vzápětí přichází i jejich zavrhování, protože u všeho bych Tě tu musela mít…ale tak snad jednou. Mám i jeden nápad, který by šel zrealizovat na dálku, zraje zatím…;-)

    Posílám pusu velkou jako Francie…Né! Jako Amerika!

    • Drahá Vivi!
      Jak jsem mohla zapomenout na „vstala a šla“! Snad je to tím, že jim opravdu věřím, že ráno vstanou, vlasy prohrábnou kartáčem a jdou. Jednou jsem viděla česat se slečnu v RER: pročísla zacuchané konečky, na temeni hlavy smotala drdůlek, omotala gumičkou a okolo obličeje pustila pár pramínků. Prostě vstala a jela. A vypadala báječně!
      No vida! Pěkně jsem okopírovala „pařížskou bibli“ a ani jsem o tom nevěděla! :D
      Malého Mikuláše jsem si právě teď zamilovala! Papírový i filmový bude jistě k sežrání. Ne! Ke zhltnutí jedním dechem! Těším na jeden z mých dlouhých versaillesských večerů, kdy mi tenhle klučina bude dělat společnost. Mimochodem, Vivi, všimla sis, kolik starých českých filmů je na Youtube? Bez nich bych ve Francii nepřežila. Mým nejnovějším favoritem je šedesátkový šlágr Jak se zbavit Helenky s famózní Jiřinou Jiráskovou! http://www.youtube.com/watch?v=KNJelxJLtH8
      Ať už spolu podnikneme cokoli, v létě se neobejdeme bez setkání v Českých Budějovicích. Mamka už si totiž plánuje nostalgické procházky po studentském městě :D Tak ji necháme vzpomínat a zašijeme se do nějaké útulné kavárničky, co říkáš?
      Posílám francouzské bisous z českých prázdnin!
      A jeden krásný víkend k tomu :)

      • Vivi napsal:

        Milá Zuzi,
        to se ví, v jednoduchosti je největší půvab. Od dob antiky je nám to už pár pátků vtloukáno do hlav, a přesto pořád na ulicích vidím tolik vyumělkovaných holek. Proč si třeba Kate Moss
        vydobyla takovou slávu? Viděla jsi jí, že by se někdy učesala? ;-)) Já si z toho vzala příklad a nevlastním hřeben…no, nemůžu to říct každému, ale Tobě ano. :-)
        Suzanne drahá, dnes jsem si nesla z knihkupectví tlustou knížku. One day. Hrozně se těším, až se začtu. Je úžasný předávat si s Tebou tipy (nejen knižní, ale i filmový – Helenku mám zrovna teď díky Tobě puštěnou; děkujuuuu, já netušila, že se dá na Youtube pustit celý dlouhý film!). Líbám Tě za to! ;-)
        Těším se na One day, a ráda věřím, že Ty se těšíš na Mikuláše. U dobrýho kafíčka si pak povíme naše dojmy…
        Pařížská bible se nedá kopírovat, pouze „šířit“ mezi prostý lid. ;-) A v Čechách by si jí měla přečíst každá příslušnice něžného pohlaví.
        Zuzí, můžeš mi někdy napsat, jak se střídá Tvůj pobyt Čechy-Francie? Kdy vlastně budeš v létě v ČR a kdy a na jak dlouho se vracíš zpátky do svého versaillesského příbytku? Já obvykle přes léto mizím, ale naše setkání se prostě musí uskutečnit!
        A rodí se Ti ve Tvé česko-francouzské hlavičce nějaký nápad pro naše spolupracování?
        A do třetice všeho dobrého ještě jedna otázka: užíváš si pohádkový povelikonoční pobyt (my ještě máme v lednici asi 5 vajíček natvrdo) a české prázdniny? ;-)
        Měj se krásně, líbá Tě Vivi (pravou štípanou) ;-)

      • Drahá Vivi!
        Jaké jsou první dny s One Day? A s českými filmy na Youtube? :) Já se Ve Francii od obojího ne a ne odpoutat.
        Ke Tvé otázce na můj česko-francouzský život: do konce dubna si užívám v Čechách, pak mě čekají zkoušky v Paříži, výlety do Londýna a do Benátek a koncem června návrat do Čech a víceméně české prázdniny. Upřímně řečeno, moje hlava je teď zaměstnaná plánováním setkání s českými přáteli, co mi v Paříži tak chybí. Ve Versailles se mým tvůrčím myšlenkám daří lépe. :)
        Je skvělé být po třech měsících zase doma! Jakmile se za mnou zavřely domovní dveře, vydechla jsem si hlasitým uf! Cítím se v Paříži spokojená, ale můj versaillesský domov není místem, kde by ze mě všechno spadlo. A občas je potřeba se uvolnit.
        Vivi, napiš mi, kdy se Ti naše setkání hodí. Moc ráda se Ti přizpůsobím! :)
        Přeji Ti hezký nedělní večer a úspěšný týden!
        Bisous

  3. cernamoora napsal:

    pobavilo :) 80% souhlasím, zbytku jsem si nestačila všimnout – třeba té karty :) sice taky tomu dávám přednost, ale bez problémů jsem platila i hotovostí, když na to přišlo

    a co se legendy o bagetách týče – já si udělala názor ten, že ráno si každá Pařížanka koupí jednu bagetu a tu pomalu uždibuje až do večera :D to by byla myslím taky slušná dieta

    jo, ledabyle dokonalý účes by taky stálo za to zmínit :))

    • Díky! :)
      Samozřejmě se v Paříži taky platí hotovostí, jen nemají rádi velké bankovky. Takže bankomat vydává třeba sto euro v desetieurovkách! :D
      Já jim ten ledabyle dokonalý účes žrala i s navijákem! :) Asi je to tím, že nebydlím s Francouzkou a nevím, kolik času jí zabere ledabylost…:)

      • cernamoora napsal:

        to je zajímavý .. a vlastně máš pravdu! bankomat mi určitě nedal nic víc než 20 bez ohledu na částky, ale nikdy mě o tom nějak nenapadlo uvažovat, že je to vlastně divný
        a proč je nemají rádi, tušíš?

      • Snad se bojí padělků. Sto euro už je přeci jen velká částka i v Paříži :)

  4. Vanilka napsal:

    Naprosto úžasné, dokonale výstižné! A rozšířila bych to z Pařížanek na Francouzky obecně.
    Zrovna nedávno jedna kolegyně grafička (Francouzka) nahlas rozjímala o tom, že by chtěla změnit oblast ve svém profesionálním životě. A jako příklad uvedla „esthéticienne“ – tu prý přece potřebuje každý. Pak upřesnila, že naprosto všechny Francouzky přece do nějakého kosmetického salónu aspoň jednou měsíčně zajdou.
    Já osobně jsem do jednoho začala chodit kvůli nehtům. Zatímco se mi gelové nehty zapékaly v přední části institutu, ostatní zákaznice byly odváděny do kabin skrytých někde vzadu. Začala jsem sondovat proč. A jednoho dne jsem prozřela: nehala jsem se zlákat k depilaci nohou. A pak jsem zašla ještě dál… protože ta slečna, která mě má na starost, je hrozně milá (a velmi milým způsobem mi vysvětlila, že jsem vlastně naprostý exot, pokud na sebe ten horký vosk jednou měsíčně nenechám napatlat).
    Myslím ale, že zákrok v takovém salónu bolí rozhodně míň než když se o to člověk pokouší sám doma. Ale leze to do peněz, to je pravda.

    • Ahoj Vanilko,
      to už se pařížské manýry rozšířily i mimo Paříž? A já naivně doufala, že za hranicí 20. arrondissementu žijí normální ženy! :D
      Dělám si z nich legraci, ale vlastně je obdivuju. Je báječné, že o sebe nechávají pečovat, chtějí pro sebe to nejlepší. Já se to zatím učím. No, možná dám salónní depilaci ještě šanci. Když mám Tvé osobní doporučení…:)
      Přeji Ti, milá Vanilko, luxusní víkend! :)

  5. Jako úplně se vším nesouhlasím, ale směju se. Placení kartama je jejich fakt velká úchylka, nahradila dřív hojně užívané placení šekem. A vlastně jediné s čím úplně nesouhlasím je to jídlo, protože všechny Frantičky, které znám se jídlem cpou s taaaaaaaaaaaaakovouhle chutí. Ale zase je pravda, že si je dovedu představit, jak s chutí ládujou nechuťáckej proteinovej koktejl :-D

  6. udvouverunek napsal:

    Moc hezky popsáno, Zuzi :) Mě tyhle tvoje články tak baví!
    Ale evidentně nikdy nemůžu být Pařížankou. Nekouřím, jídlo si neodepřu, dietu nenasadím, do salónů nechodím, mám ráda upravené nehty a zbožňuju svůj Samsung. Tak co už. Ale však jsem ráda i hrdou Budějčandou :)

    (Jo a nějakým pěkným kouzlem se ti podařilo udělat z 11 přikázání deset. :) )

    Verunka

    • Děkuji Ti, Verunko! V zájmu zachování zdraví doporučuji zůstat Budějčandou. :)
      Jak vidíš, kouzel se nebojím. Snad zas něco podobného nevykouzlím! :D
      Hezký víkend oběma Verunkám!

  7. Pavlína napsal:

    Opět absolutně skvělý večer!! Protože jsem si přečetla tvůj úžasný fejeton a i když chytám trošku depresi, pořád mám dobrý pocit z toho, že tě to baví. Osobně bych se chtěla pařížankám a francouzskám obecně minimálně přiblížit, na vyrovnání se jim ani nepomýšlím, ale když téměř denně končím se zoufalým výrazem u své naprosto přeplněné skříně, tak to prostě vzdám, vezmu černou a řeknu si: „No co, jsem přeci v Čechách a takhle nic nezkazím.“ Pravda je, že když se mi jednou za čas podaří „prorazit“ po francouzsku, mám pocit, že jsem za blázna. Neprochází moje květinové brože, vysoké podpatky, výraznější líčení (samozřejmě jen když se to hodí), ani plisované šaty. Natož když dojde na doplňky… Neva. Jednou za čas si ten luxus být trochu mimo dopřeju. S úsměvem vzpomínám na loňské léto, kdy jsem do prahy vyrazila v dlouhém černobíle pruhovaném tríču/šatech a do pasu jsem si na černý pásek připnula ohromnou červenou růži. Celý den nervózní z pohledů, celý den pyšná, že jsem to dokázala, ale stejně tak nějak…osamocená. Takže, i když nejsme včechny drobounké francouzky se šarmem, buďme prostě fajn holky co se jinak oblékají a občas jsou tak trochu za blázna, viď, Zuzi? Třeba do růžových minišatiček a megavysokých botek! Joooooooooo! Jsem pro všechny špatnosti :-))

    • Pavlínko, jsem opravdu šťastná, že Ti mé psaní zařídilo hezký večer! A proč ta deprese? Pařížanky nejsou o nic lepší, než jsme my. Nejvíc se jim přiblížíme, když se nebudeme snažit se komukoli přiblížit. Ony jsou přesvědčené, že jsou nejelegantnější, nejnápaditější, prostě nej. Mají se rády, dopřávají si hezké oblečení, výrazné šperky a kvalitní boty. Protože mít se ráda a dopřávat si je normální a přirozené!!! A že to Češky nechápou? Nevadí! My si dnes večer (ano, už dnes!!!) vyrazíme vyfintěné jako do pařížského baru i v českém maloměstě. Moc se těším! :)

      • Vivi napsal:

        Zuzi,
        je tu moc milá „diskuze“. Vzpomněla jsem si, jak jsem onehdá zažívala úplně stejné pocity z jinakosti a originality jako tady Pavlínka. Neoblékat se do černé nebo šedé se tak trošku v Čechách trestá (divnými pohledy). Ale já jsem sama sebe přesvědčila, že těm divným pohledům chybí předpona „ob“, takže jsem si je vlastně začala užívat.
        Kvůli své práci jsem dost cestovala a objevila, že v jednoduchém oblečení se cítím nejlíp. Ráda nosím pánské košile a – proč to neříct – občas i pánské kalhoty (jsou tak pohodlné!!). Mám k nim ráda šperky po babičce, i zlaté kousky z HáeMka, občas si koupím boty, které berou dech a občas nosím prošlapané tenisky nebo staré žabky. Dopřávám si tuniky, které si kupuju v sekáči v Hradci i ty, které jsem si měrou vrchovatou nakoupila ve Vídni. Můj šatník není plný, ale věci, které mám, mám opravdu ráda. Když jsem si pořídila svůj první (a určitě i poslední) šátek od Diora, v porcelánové kasičce ve tvaru prasátka už nezbyla ani koruna, ale doma jsem to obhájila džínama za 30,- z výprodeje a zeleninovýma večeřema. Prostě – musíme se umět rozmazlovat! Žijem přece jenom jednou nebo ne?!
        Pusu…Vivi

  8. Hlásím, že jsme tvůj blog zařadily do Versatile Blogger Award, protože je prostě super.
    http://weandthecity.wordpress.com/2012/04/15/versatile-blogger-award/
    Bohyně a Femme Fatale

  9. Mirek Toms napsal:

    Tohle je podle mne ta nejcharakterističtější píseň pro dívku v Paříži

  10. Nat Bílková napsal:

    Ahooj.:) Je mi milou poviností ti oznámit, že jsi u mě na blogu byla nominována do Versatile Blogger Award.:)
    http://www.flowing-minds.blogspot.com

  11. Mirek Toms napsal:

    Zuzanko, prosím, odpovězte mi…

    • Milý Mirku!
      Jsem to ale nezbednice. Blog teď zanedbávám jak jen můžu, čerpám síly a pak lítám všude možně, aby bylo zase o čem psát. :)
      Tady je moje odpověď na Vaši otázku u Je suis seul ce soir: text bohužel nevlastním a ani se mi ho nepodařilo vypátrat. Pokud Vám to udělá radost, můžu ho odposlouchat a zapsat. Nezdá se tak těžký. :)
      Přeji Vám krásný den!
      Z.

  12. Mirek Toms napsal:

    Děkuji, Zuzanko, předem a budu se těšit…

    • Tady je, co mé ouško uslyšelo :)

      Je suis seule ce soir avec mes rêves
      Je suis seule ce soir sans ton amour
      Le soir tombe ma joie s’achève
      Tout se brise dans mon coeur lourd
      Je suis seule ce soir avec ma peine
      J’ai perdu l’espoir de ton retour
      Et pourtant je t’aime encore et pour toujours
      Ne me laisse pas seule sans ton amour

  13. Vlaďka napsal:

    Zuzko to je PECKA! Moc děkuji za bezva článek. Už se nebudu stydět za své občas oprýskané nehty za pultem je to přece tak francouzské :D
    pa Vlaďka

  14. manzelka napsal:

    Zajímalo by mě, jestli paní na úklid má doma paní na úklid.
    Popravdě řečeno, dařilo se mi jezdit do Paříže celá léta, aniž bych doznala kulturního šoku, neboť jsem pobývávala v rodinách tzv. nám kulturně nepříbuzných imigrantů, kteří sice zametali koberec smetáčkem, ale snídali, obědvali a večeřeli, koupali se a tak. Až teprv když jsem jednou zakotvila u slečny, která se i sama považovala za Francouzku, bylo mi umírati hladem nad listem salátu k večeři (poté, co jsme poobědvaly dvě kolečka mrkve), odmítati výzvy k návštěvám fitcentra, abychom si udržely postavu, a pozastavovati se nad tím, že jedna koupel týdně stačí… Eh. Jsem odporně východoevropská a macatá, ale ta breathariánská móda mě nebere! :)

    • Ale kdepak, ta paní na úklid má doma perfektně uklizeno, protože je taky kulturně nepříbuzný imigrant. Rovněž hodně jí, hodně se sprchujue a hodně se raduje ze života. Všem francouzským breathariánkám navzdory! :)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s