O Paříži si zpívám

Každá píseň je podle mě o lásce. O lásce milostné (to nejčastěji), o lásce k přírodě (kotlíkářům zdar), o lásce k zemi nebo místu. Pánové V+W milovali Španělsko, tak si o něm zpívali. Já si zpívám o Paříži a se mnou francouzští šansoniéři a šansoniérky napříč celým dvacátým stoletím. Pokud si chcete zpívat taky, dejte, jak se hezky česky říká, volume doprava a čtěte dál.

Jestli život lidský začal od Adama, šanson francouzský od Edity. Přeháním, já vím. A navíc se dopouštím velkého hudebního klišé, když jako první příspěvek uvádím právě Piaf. Ale ja prostě musím! Ona o Paříži nezpívala, ona jí byla. Možná je historka o děvčátku narozeném na ulici jen součást pozdější reklamní kampaně. Možná za války spolupracovala s Němci. Možná se upila a ufetovala k smrti. Možná. Ale o Paříži zpívá s takovým prožitkem, jako nikdo jiný. To je jisté. Tak tedy Édith Piaf – Paris.

Říká se, že za každým úspěšným mužem stojí žena. V případě Piaf stálo za úspěchem jedné ženy mnoho mužů. Jedním z nich byl arménský písničkář, který pro nedomykavost hlasivek nebyl zrovna miláčkem publika. Tak raději psal písničky pro Édith, která mu na oplátku pomohla vybudovat kariéru. Ten písničkář není nikdo jiný než „francouzský Frank Sinatra“ Charles Aznavour. A tady je Paříž očima a ušima Charlese Aznavoura.

Jacques Brel měl být po otci textilním továrníkem v Belgii, ale zlákalo ho umění a volání tísíce jmen Paříže. Ještě že tak!

Uf. Titány máme za sebou a teď si možná poslechnete i někoho, koho neznáte. Velký Sinatrův hit Somwhere beyond the sea napsal francouzský zpěvák a skladatel Charles Trenet pod názvem La Mer. Líbí se mi ten rozdíl amerického swingu a francouzského šansonu. Ale od moře zpátky do Paříže! La Romance de Paris.

A máme tu znovu valčík a znovu akordeon. Paříž jako vyšitá od Fancise Lemarqua.

Původem rumunská židovka se sametovějším hlasem, než měla Piaf. Renée Lebas. Psal pro ni Lemarque, Aznavour i Brel. Jenže jednička byla vždy Édith, a tak se Lebas od šedesátých let věnovala už jen produkci.

Ve zlatých šedesátých se zrodila další světová star. Gilbert Bécaud. Byl prý i v Československé televizi a to už je co říct. :) Záznam se mi najít nepodařilo, tak posílám alespoň krásně dobový klip k L’Important c’est la rose. A o Paříži zpívá Bécaud prosím pěkně v němčině! :D Ten jazyk mi rve uši…

Německy zpívala i křehká Barbara. Raději si poslechněme, co se jí stalo stalo 15. srpna v Paříži. Hezky ve francouzštině.

Může se stát z Miss Egypt šansoniérka? Proč ne. Dalida dobyla Paříž přes estrádu. A přes pár postelí. Byla to holka se špatnou pověstí.

Juliette Gréco šla cestou spíše intelektuální. Byla tak intelektuální, že vystupovala i v Bratislavě! A mimochodem, je to první zpěvačka z mého seznamu, která ještě neleží na Père-Lachaise…

Cigaretami prošpikovaný bouřlivák Serge Gainsbourg už tam leží. Hit Je t’aime chtěl původně zpívat s Bardotkou, ta ho odmítla, tak zkusil Jane Birkin. Zabrala. Mají spolu dceru. Paříž si Serge nejvíce užíval po boku krásné ženy. Jak jinak. Serge Gainsbourg a Dalida – Rues de mon Paris.

Francouzský Kája Gott se jmenuje Johnny Hallyday. Nikdo ho neposlouchá a všichni ho znají. Vydal přes padesát desek, natočil jedenáct filmů a říká se mu Elvis. Chudák Elvis! Jestli ho chcete slyšet, najděte si ho sami. Je ho plný youtube. :)

Michel Sardou zpívá často politicky. Opěvování krás Paříže jsem u něj hledala marně, tak snad alespoň zábavné a pravdivé J’habite en France!

Čím víc se propracovávám k současnosti, tím hůř se mi písničky o Paříži hledají. Nejsou. Zpívat o Paříži prostě není v módě. Sem tam se díra zaplácne přezpíváním Aznavoura nebo Piaf a to stačí.

Kdo mě tedy zaujal na současné francouzské hudební scéně?

  • Zazie – Její věci jsou originální a 100% francouzské.
  • Lara Fabian – Už jsem se chtěla radovat, že ve Francii mají alespoň jednu bezchybně intonující zpěvačku s tříoktávovým rozsahem. Neraduju se. Lara je Belgičanka. Absence dobrých zpěvaček způsobila, že v zemi galského kohouta mohla krákorat i Iva Frühlingová.
  • Zaz – Je to hezké, je to francouzské, má to zajímavý hlas, ale poslední dobou už je nějak „přezazováno“. P.S. Přijede letos na Colours of Ostrava. Ale pššššt! :)
  • Vincent Delerm – Pěknej chlap za piánem. Že moc neintonuje? Nevadí.
  • Shy’m – Popík na francouzský způsob. Konečně proč ne, poslouchat se to dá.
  • Mika – Na blbou náladu funguje spolehlivě.

Jistě jsem na spoustu francouzských autorů a interpretů zapomněla, jistě jich spoustu ani neznám. Ale tyhle znám, tak je posílám dál. A pokud se vám zalíbí aspoň jedna písnička z mého dnešního „playlistu“, budu moc šťastná.

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

30 reakcí na O Paříži si zpívám

  1. udvouverunek napsal:

    Wow, takových jmen! Většina z nich mi nic neříká, tak to asi napravím :) Hned zítra ráno zavařím youtube! :)
    Verunka

  2. Vivi napsal:

    Milá Zuzi,
    Ty víš, jak se zmocnit mého sobotního večera, přinutit mě smýt ze rtů rtěnku, vyzout nepohodlné vysokopodpatky, roztrhat lístky na „cinestarové“ kino a pomaličku, na vlně francouzských melodií vplout do nedělní noci.
    O Paříži si zpíváš… a snad mi dovolíš, abych si dneska (jen co dopiju poslední šálek silného šalvějového čaje – je na hlasivky skvělý) zazpívala s Tebou….A mohly bychom se při tom prozpěvování procházet Paříží spolu s troškou alkoholu…co třeba Růžové Martini?:

    Hmmmmmm, trala lá..hmmmmmmm…tamtadam…

    • Milá Vivi!
      Šmankote není těch lístků škoda? :)
      Cítím se velmi polichocena, že sis včera večer broukala se mnou. Růžové Martini je skvělé! Stejně tak růžové víno z Provence, růžové makarony od Ladurée nebo růžové stíny z jarní edice od Diora. Paříž je takové růžové město. :)

      • Vivi napsal:

        Drahá Zuzi,
        není, mám totiž v Cinestaru jakousi věrnostní kartičku a považ – za každý lístek mi dají 20,- slevu. Kartička stála 60,-, takže ve stylu „nechci slevu zadarmo“ si teď můžu občas dovolit i roztrhání vstupenek. Včerejší francouzský večer jsem si opravdu užila.
        A propos…už jsem viděla „Můj týden s Marilyn“.
        Mám z tvých milých komentářů vždycky růžový(!) ruměnec ve tvářích.
        Krásnou neděli.

      • Vivi, tu kartičku musím mít! Jakmile se zase zabydlím v Čechách, bude to jedna z prvních věcí, kterou si pořídím. Při mé spotřebě filmů…
        Na „Une semaine avec Marilyn“ si musím ve Francii počkat do 4. dubna. To víš, dáma vždy chodí pozdě.
        Hezké nedělní odpoledne a v pondělí se budu těšit na Tvůj nový příspěvek! Jen nevím, jestli zvládnu Tvou přednastavenou sedmou ranní :D

      • Vivi napsal:

        Milá Zuzi,
        nedaří se mi odpověď napsat přímo pod Tvůj poslední komentář, tak mých pár řádků vlepím sem, snad se zorientuješ.
        Děkuju za další úžasný dáreček v podobě „Revival mode : Marilyn attitude“, pokochala jsem se náramně. Teď už zbývá jen rozbít prasátko a spočítat pětikoruny (a snad si pak nějaký „marilynovský kousek“ budu moct dopřát doopravdy).
        Nic se neboj, i když se u mě na blogu začíná brzy, Ty můžeš přijít kdykoliv. Napřed se pěkně vyspinkej, dej si voňavou kávu, máslový croissant, přečti si novou francouzskou Elle a pak zajdi ke mně. Ale pokud nejsi soutěživý typ, zítra si Tě svým novým článkem nezískám. Ráno totiž začíná soutěž o rtěnku Chanel a nějakou tu perlu, po roce blogování je tak trochu „blogspotové pravidlo“, že podobnou soutěž jsem měla udělat asi už desetkrát. Ale nejsou snad nepsaná pravidla od toho, aby se porušovala ještě víc, než ta psaná? Zlatý wordpress. ;-)
        A že jsem tak smělá a zvědavá, milá Zuzi, Tebe neláká si filmy opatřovat do 10 minut (nestahuješ jako my všichni smrtelníci)? ;-)) Já měla Marylin v počítači za 3 minuty a se skleničkou vínka jsem se na něj mrkla z postele ;-) – to abych viděla dobře titulky. Vzhledem k tomu, že Michelle Williams mě prostě nedokázala přesvědčivě vtáhnout do děje, i když zadečkem kroutila důvěryhodně, jsem ráda, že jsem se netáhla do přeplněného kina. Navíc jsem postrádala děj. Nicméně ta blůzka s pouzdrovou sukní, kterou má v jedné scéně Michelle na sobě, je bezchybná. Ale už dost – každý má jiný vkus, a co neoslní jednoho, to může druhého nadchnout. Přeju Ti jedinečný dubnový zážitek a krásnou neděli.
        Vivi

      • Milá Vivi,
        kdepak ráno kávu! Kdepak ráno croissant! :) Zelený čaj a ovesnou kaši s čerstvým ovocem. Ve zdravém těle zdravý duch! Ale občas taky hřeším, to víš, že ano.
        Můžeš mi trochu víc přiblížit to blogspotové pravidlo? Ještě nejsem v blogování tak zběhlá. Soutěživá jsem jak v čem, ale ve rtěnkách určitě ano! :)
        To víš, že bych si ráda přivedla Marilyn k sobě domů za tři minuty, ale mám pomalý a nespolehlivý internet, co se každých pár minut odpojí. Takže za ní musím do kina. A nijak mi to nevadí! Mám rada ty dvě hodinky v černočerné tmě, kdy vypnu telefon a užívám si film na velkém plátně a s dobrým zvukem. Jsem ten typ, co sedí v křesle až do posledních titulků a posledních tónů. Kino je můj malý rituál. Uvidíme, jestli ho dokáže Michelle Williams naplnit.
        Přeji Ti hezký nedělní večer a zítra dopoledne na viděnou u Tebe!
        Zuzka

      • Vivi napsal:

        Milá Zuzi,
        musím se Ti přiznat, že jsem dneska začala číst Tvůj blog zase znovu od začátku :-x Mě to tak baví, ale pst, nebo si lidi budou myslet, že nemám nic jinýho na práci ;-).
        Víš, že jsem si myslela, že káva a croissant je zdravá snídaně? ;-) To mi asi řekl nějaký nepřítel…Ale budiž je polehčující okolnost, že k obědu jsem upekla celozrné bagetky s domácím bylinkovým máslem, olivovým olejem a k tomu zapečená rajčátka plněná kuskusem s citronovou šťávou, česnekem a parmezánem. To je, doufám, zdravé….;-)
        V Budějovicích je na náměstí Zeleninový bar a vzpomínám si, že po ochutnání jejich pečených brambor jsem se rozhodla, že tam chci pod pultem bydlet.
        Chápu, taky mám ráda kino, i když už se vytratilo pro mě takovéto kouzlo, kdy jsme chodili na vejšce do studentských kin (všechna zrušena, uzavřena) na nízkorozpočtové filmy a nebo když jsem jako malá u nás na vesnici běžela na „Vinetůa“ za 3,-. ;-) Dneska jsme zrovna v kině byli a odcházeli jako vždy až po titulcích čili z prázdného sálu (copak lidé nevědí, že závěrečné titulky bývají zábavné?). Jsem blázen do filmů (i když hodně vybíravý blázen), takže musím zkrátka kino kombinovat s domácí podívanou, jinak bych si musela najít po práci ještě nějaké uklízení ;-).
        No, nemyslela jsem to s tím „blogspotovým“ pravidlem tak doslova. V podstatě každý blogař čas od času (obvykle první dne blogování) :-) udělá tzv. Giveaway (čti Džívej) :-)),
        která je v podstatě dárkem pro jeho followery. Já jsem ji udělala až po
        roce, protože jsem to prostě tak cítila a chtěla, ale už jsem si pro vítěze nachystala tak hezké vymazlené balíčky, že si je asi budu chtít nechat :-)). Na blogspotu se fanoušci přidávají ke sledování jednoduše – na blogu je sloupeček s pravidelnými čtenáři, kam se blogař nebo majitel účtu „gmail“ připojí k následovníkům a pak může všechny články daného blogaře snadno sledovat. Tady jsem měla trošku problém najít dole to maličké šedé políčko „Follow“,
        ale jak vidíš, podařilo se mi to ;-) a teď jsem tu pečená-vařená.
        Zuzi, musím se fakt mírnit. Tyhle moje romány na pokračování neberou konce.
        Měj se krásně, těším se zase na naše další blogová setkání, a doufám, že někdy i na osobní.
        Pa, Vivi

      • Dobré ráno, Vivi!
        Jen čti a vykašli se na to, co si budou myslet lidi. Já si myslím, že jsi užasná!
        Můžu přijít na oběd? V lednici už zase nic nemám a ty Tvoje bagetky voní až do Francie! Pro mě je studentské kino (bohužel) multikino Pathé nebo mk2, v Čechách samozřejmě všechny ty Cinestary a podobné kolosy. Ceny mají děsivé, já vím, ale peněz utracených za filmy nelituju, chodit do kina je v při mém studiu téměř povinnost. Podobně jako psát blog. :) Je skvělé, když se studium propojí s koníčky!
        Přestože Džívej zní opravdu roztomile, nemám ho v dohledné době v plánu. Budu jenom zcela sobecky psát, ventilovat nápady, pocity, postřehy, protože to mě baví. A stále naivně doufat, že když mě baví psát, někoho jiného to baví číst. :)
        Jen dál pokračuj v románové tvorbě, moje milá Jane Austenová. Setkám se s Tebou ráda kdekoli a kdykoli.
        Bonne journée, ma belle! :)

      • Vivi napsal:

        Milá Zuzi,
        to se ví, jen přijď, ráda připravím pokrm pro mou francouzskou přítelkyni. A jakmile se oteplí, vezmu Tě na piknik. Pojedeme vlakem a já dám omylem do jednoho kufru banány a vejce a do druhého kufru (až na dno) sůl na ty vajíčka. To je taková moje oblíbená situace z mojí lovely knížky „Le Petit Nicolas“ (od René Goscinnyho). Mám všechny díly, první a druhý je starý 20 let. Je to to nejroztomilejší čtení, jaké znám ;-).
        Stejně to v té francouzštině zní všchno líp – „multikino Pathé“ – tam bych chodila dvakrát denně. Ale do multikina Cinestar? Mno…, to je úplně jiný kafe…
        Zuzi, Ty nám tu děláš Džívej každým svým článkem – každý tvůj řádek je totiž pro nás čtenáře odměna. Ty nemusíš rozdávat hmotné dárky (navíc to poštovné z Francie!), Ty sama jsi dárek pro nás.
        A propos…moc Ti děkuju za krásný komentář na mém bločku. Spokojeně jsem se při jeho čtení škrábala na bradě; budu doufat, že se ke mně budeš ráda vracet. Navíc mě moc zaujal Tvůj návrh. Tak príma, něco spolu podnikneme. Už kvůli tomu našemu zlatíčku Brigit, která nám tak fandí. ;-) Teď jen vymyslet, do čeho bychom se spolu mohly pustit :-). Ale to je taková nedůležitá, nepatrná, nezásadní věc, že zatím nevím CO…důležitá je chuť do nějakého společného projektu. Napadá mě, že já bych třeba mohla zpívat, ty tancovat, klobouk někde koupíme a peníze si rozdělíme….
        Těším se na další psaníčka s tebou a vlatně možná i na něco víc ;-).
        Moje milá, měj hezký večer a jak jsem říkávala jako malá – „hobu noc“.
        Vivi

      • Milá Vivi!
        To musí být vykutálený klouček – ten malý Nicolas. A jak je možné, že mi unikl? Musím si doplnit vzdělání v dětské litaratuře. :)
        Já jsem teď naprosto pohlcená „Jedním dnem“. V originále „One day“, v mém francouzském překladu „Un jour“. Psala o něm Vanilka, čteš ji? http://luxusnizivotvanilky.wordpress.com/2012/03/16/one-day/
        Vivi, musím se přiznat, že jsem čtenář na baterky. Buď mě knížka naprosto pohltí, nebo ji odkládám po dvaceti stránkách a už se jí nikdy nedotknu. A zrovna „Un Jour“ mě pohltil a já jsem za dva večery přelouskala 200 stran ve fránině, ani nevím jak.
        Ale od knížek zpátky do kina. Ve Francii je oblíbenou činností stát fronty. Na úřady, do obchodů, do restaurací i na filmy. Oni totiž do kina neprodávají místenky, takže kdo dřív přijde, ten uloví dobré místo. A samozřejmě se tak nikdo nevyhne trailerové čtvrthodince. No, snad tenhle systém nedorazí do Čech!
        No já jsem takový dáreček! Jak říkávala moje milá učitelka matematiky – někdy k nakousnutí, jindy k zakousnutí. Asi tušíš, že jsem nikdy nebyla matematický génius. :)
        Ten kloboukový nápad není špatný. A když nás nic jiného nenapadne, Paříž je ideální místo na takové kloboukování! Nebo že bychom založily blog(k) na milé dopisy?
        Přeji Ti, Vivi, krásné úterý!

  3. Vanilka napsal:

    Já bych jen upřesnila – jestli můžu – že Mika není francouzský interpret. Je z Libanonu. Ale mluví spoustou jazyků, mj. plynně francouzsky a ta jeho písnička ve francouzštině mě vždycky rozhýbe.

    • Mnohokrát děkuji za upřesnění, Vanilko! :)
      Takže další zklamání – jako s Larou Fabian. Že by byl ve Francii nedostatek mladých talentů? To se mi nechce věřit…

      • Vanilka napsal:

        Ale ne, ještě je přece M, Bénabar, Renan Luce, Francis Cabrel, Coeur de pirate (to je sice Kanaďanka, ale taky zpívá francouzsky – a moc pěkně). A pak jsou méně známí jako Madjo – vřele doporučuju vyhledat na YouTube.

      • Některá jména mi jsou povědomá, další vyhledám, poslechnu, dám vědět! :)
        Děkuji!

  4. cernamoora napsal:

    skvěle napsáno :) všechno si to postupně pustím

  5. olivia napsal:

    Jééj, ďakujem, doteraz som poznala len pár francúzsky spievajúcich interpretov. Už sa teším, ako si ich vypočujem a prípadne obľúbim.

  6. Brigit napsal:

    Krásné ráno Zuzanko..
    Tento víkend jsem byla poprvé v životě v lázních a prožila si pohádkový víkend..
    Ne náhodou jsme na svých toulkách s kamarádkou objevily malinkou kavárničku styl“france“,kde se skvěle povídalo,káva byla mňamkozní,hudba podmanivá,jen jsem si říkala,že mi vlastně těch interpretů zpívajících neopakovatelné melodie,které tak hladí mou Duši,v hlavě moc nenaskočí a přála jsem si rozšířit obzory:-)
    Na Tvých stránkách se mi mé přání opět zhmotnilo:-)
    Velice Ti děkuji za Tvou exkurzi a jdu na to…
    Edit je pro mě jedinečná,nepřekonatelná a neuchopitelná dodnes..
    Zítra vyhlašuji ve své domácnosti „den vrabčáka“..
    Měj se nádherně a děkuji Ti za spněné přání
    Brigit

    • Já mám ale krásné ráno! S tak milým komentářem. :)
      Krásné ráno i Tobě, Brigit!
      Jak já Ti ty lázně závidím. Moje tělo by si taky rádo něco takového dopřálo, tak snad v létě nebo na podzim. Francouzské kavárny mají atmosféru i v Čechách, viď? Teda pokud je vede šikovný majitel, co někdy skutečně seděl v kavárně ve Francii…
      Přeji Ti příjemný den s Edith, Charlesem, Sergem a všemi těmi báječnými šansoniéry!
      Jaké přání Ti mohu splnit příště? :)
      Zuzka

      • Brigit napsal:

        Jejkotky Zuzi ty jsi mě zaskočila svou otázkou:-)
        Ale vlastně už jsi mi jedno přání splnila:-)
        Nabídla si spolupráci Vivi a já bych vás měla pěkně pohromadě:-)
        Držím sobě a hlavně Tobě palečky,ať se Ti to podaří..
        Jste obě moc šikovné a dáváte mi hodně radosti do srdíčka…
        A piš piš piš pro všechny co Tě napadne…Moc hezky se mi čteš:-)
        Bi

      • Milá Brigit!
        Teď, když mám odpověď od Vivi, Ti můžu slíbit, že své síly spojíme, abys té radosti měla ještě víc.
        Přeji Ti radostný den!
        Z.

  7. Mirek Toms napsal:

    Milá Zuzanko, já bych sice mohl být vám všem dědečkem, ale zajímá mně tohle povídání mladých lidí i hudba, kterou máte nejraději a kterou bych já doplnil písní Lucienne Boyer z let, kdy jsem ani já nebyl ještě na tomto světě:

    • Milý Mirku,
      a mě těší Vaše komentáře k tomu našemu mladickému babskému tlachání.
      Děkuji za písničku, je nádherná. Už ji poslouchám potřetí…

      • Mirek Toms napsal:

        Mám tu ještě něco, Zuzanko, o čem si myslím, že Vás bude zajímat. Tu fotku, na níž jsem se Vás ptal, ve vašem minulém článku, jsem si okopíroval a poslal mé bývalé sekretářce Johance, která je dnes již v penzi. K tomu jsem napsal doušku, že se mi podařilo nalézt ve starých albech její foto, asi tak z konce let šedesátých. Vzpomínáš si kde to bylo…?
        A ona mi odpověděla: „To je blbost, to já nemůžu být, já jsem nikdy takový kabát ani kožich neměla!“
        Čili, že to není její obličej si nevšimla, ale kabát jí nesouhlasil!…
        (To je ženská logika)

      • Hezký den, Mirku!
        Upřímně mě Vaše historka pobavila! :D Nechcete ji využít v nějakém Vašem příběhu? Myslím, že by měl úspěch.

  8. Brigit napsal:

    Ahoj Zuzanko..
    Jsem moc ráda,že jste se s Vivi domluvily…Mám pro vás návrh:-)
    V jednom časopise ,který si kupuji je v každém čísle téma a odpovídá na toto téma manželský pár..
    Velice mě tyto odpovědi baví..pohled muže a ženy:-)
    Což takhle si vždycky s Vivi vybrat téma,zpracovat ho každá po svém a máme tady Dva pohledy na jednom blogu:-)
    Jééé to by byla interesantní legrace:-)
    Tak to jen tak holky milé..Těším se na váš projekt..
    Krásné dny přeje
    Brigit
    Ps..Vivi to psát nebudu,neboť bych se v záplavě komentářů ztratila:-)
    Zdravím vás obě..

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s