Jak voní jaro v Paříži?

Přála bych si dnešní den proměnit v parfém. Voněl by po sluníčku, co svítí skrz vitráže Sainte-Chapelle, po tulipánech z Tuilerijských zahrad a prvních listech ze stromů pod Eiffelovkou. Byl by sladký, jako zmrzlina z Amorina. Lehký, jako nové letní šaty. Měl by v sobě lásku uzamčenou na mostu zamilovaných, pohodu kavárenské terasy a smích Francouzů, co na ještě studené zemi pořádají první jarní piknik. Ten parfém bych používala proti smutku, stesku a všem dalším chmurám. Připomínal by mi, jak krásné je jaro v Paříži.

Až do letošního roku jsem příchod prvních teplých dnů nijak zvlášť neprožívala. Přišly v polovině semestru a jediné, co pro mě znamenaly, byla lehčí bunda a menší vlaková zpoždění. Neměla jsem na jaro čas. Ba dokonce mi vyvolávalo alergickou reakci a já se jím prosmrkala až k létu. Nevím, co se to letos stalo, ale kvetoucí kytky mi najednou místo slz způsobují euforické stavy štěstí, bezdůvodný připitomělý úsměv a chuť dávat se do řeči s cizími lidmi. Snad je to tím, že mám čas jaro vnímat. Mám čas jít do parku a poslouchat, jak zpívají ptáci. Hodit do jezírka cent a něco si přát. Zavřít oči a nastavit tvář slunci. Chtěla bych umět malovat.

Stephen Clarke v knížce A Year in The Merde tvrdí, že není lepší místo pro „dolce far niente“, než Paříž. A má pravdu. V Paříži můžete strávit celé dny ničím. Prostě ji budete pozorovat, objevovat a obdivovat. Těšit se z toho, jak je krásná. A z toho, že svítí sluníčko. To Francouzi umí báječně. I ve všední dny parky a zahrady praskají ve švech, pracuje se na lavičkách a obědvá v trávě. Po práci se jde na terasu na neformální drink. Samozřejmě ne každý může takhle (ne)pracovat, ale pokud tu možnost má, využije ji. Neznám moc Čechů, kteří chodí pracovat nebo alespoň posedět do parku.

Co mi na jaře moc radost nedělá, je, že se hodně lidí rozhodlo sportovat. Konkrétně chodit plavat. V hodiny, kdy chodím já! Najednou je bazén plný babiček se zpuchřelými čepicemi, holek v bikinách, co zjistily, že se jim šňůrky na bocích zařezávají víc, než by si přály, a tatíků s prapodivnými plaveckými maskami a ploutvemi na ruce i na nohy. Jsou pomalí. Nedej bože, když začnou plavat znak. To jsou pak ještě pomalejší a navíc narážejí do všech okolo. Já odcházím do vířivky a doufám, že je to za pár minut přestane bavit. Posledně nefungovala ani vířivka, tak jsem si šla alespoň máčet nohy do zámecké fontány. Tam plavou jenom ryby.

Do školy chodím na přestávky. Na Sorbonně je normální, že přednášky trvají tři hodiny. Ne vyučovací, ale šedesátiminutové. Jeden náš přednášející se ale rozhodl, že je vyplní takto: přijde o patnáct minut později a pak půl hodiny přednáší. Následuje půlhodinová přestávka a další půlhodinová přednáška. Po další třicetiminutové pauze se nás zeptá, jestli máme nějaké otázky, a že zbylý čas můžeme využít k diskuzi. V půl osmé večer se nechce diskutovat ani Francouzům, tak jdeme domů. Do školy chodím na přestávky.

Ne, všechny kurzy nejsou takové. Mám přednášky, kde jsou pauzy tak krátké, že musím zvolit, zda má vyšší prioritu koupit si pití, vyčurat se, nebo něco sníst. Z ústních zkoušek, které mě v květnu čekají, mám velký respekt. Vidina vracení stipendia je pro mě dostatečná motivace, abych se konečně začala učit. Doteď to (moc) nebylo potřeba.

Příště si vezmu s sebou do parku učení. Tu úžasnou vůni jara to ale nezmění!

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

21 reakcí na Jak voní jaro v Paříži?

  1. Mirek Toms napsal:

    Tuhle větu jste moc hezky formulovala, cituji:
    „Snad je to tím, že mám čas jaro vnímat. Mám čas jít do parku a poslouchat, jak zpívají ptáci. Hodit do jezírka cent a něco si přát. Zavřít oči a nastavit tvář slunci. Chtěla bych umět malovat.“
    Díky za ni. Rozumím Vám…

  2. Barb napsal:

    Děkuji za krásné postřehy! Jako bych se ocitla na chvilku zase v Paříži!

  3. cernamoora napsal:

    Souhlasím se vším, přesně takové jaro tam je … a to válení v parku (a množství parků!) jim vždycky nekustečně závidím, tady na to nejsou vhodné prostory …

  4. Vivi napsal:

    Jaro, ach ano! Taky mi dělá radost, taky tancuju v rozkvetlé eufórii a sedám na zem na kostkovanou dečku ještě dřív, než by bylo vhodné.
    Parfém, který voní Paříži … nádherná představa. Doufám, že se bude vyrábět i ve verzi „do kabelky“. ;-) Paříž znám jen letní, a letos poznám (doufám) i její podzimní tvář.
    A tvůj povzdech, že bys chtěla umět malovat…malovat umíš! Překrásně…svými slovy.
    Mám velkou radost, že jsem objevila Tvůj blog. S ním si jaro ještě víc užiju!
    Vivi

    • Milá Vivi!
      Nemůžu Tě oslovit jinak, protože jsi neskutečně milá! :)
      Co kdybychom nápad s vůní jarní Paříže vnutily nějakému parfémovému magnátovi? Myslím, že by se to neprodávalo špatně. A nebo raději ne. V tom je kouzlo jara, že je tak pomíjivé.
      Pokud se chystáš do Paříže na podzim, udělej si výlet do Versailles. Ne na zámek, ten nech japonským tusristům. Běž se podívat do Malého Trianonu a projdi si anglickou zahradu. Na podzim je skutečně nádherná!
      Přeji Ti krásné jaro!

      • Vivi napsal:

        Milá Suzanne,
        moc cenné je pro mě Tvoje doporučení. A věřím, že než se naděju, budu poskakovat (nebo spíš opatrně našlapovat) napříč anglickou zahradou a obdivovat Malý Trianon. Kdo jiný mi může poradit líp než Ty?! Tisícerý dík.

        Další díky Ti posílám za neuvěřitelně milé a krásné komentáře u mě na blogu. Dneska jsem si je přečetla a nejradši bych Tě hned obejmula (pěkně po našem – pořádně stisknout; žádné letmé francouzské polibky na tváře!) ;-).

        Chápu, že jsou pro Tebe Budějovice malé, i pro mě. Ale během vysoký školy jsem si na ně zvykla. Ostatně – při cestování si užívám velkolepého rozpětí jiných měst plnými doušky. Navíc, nikde jinde není maličká kavárna Piccolo, kde Ti do kapučína udělají kopretinu a přinesou Ti ochutnat domácí štrůdl. Nikde jinde není obchod se starými kabelkami, kde si jeho majitelka vzpomene, že máš narozeniny a jednu (tu nejkrásnější kabelku) Ti věnuje. A konečně – nikde jinde není nábřeží u divadla, kde jsem byla požádána o ruku. ;-)

        Zuzi, jsem moc ráda, že jsem Tě potkala a opět jsem si uvědomila, jak může být ten náš blogový svět překvapivý (Ty jsi báječně milé překvapení).

        Těším se na naše další setkávání..Vivi

      • Milá Vivi!
        Věřím, že se Ti ve Versailles bude líbit. Já mám tak ráda Malý Trianon, protože mi připomíná naše české zámky. Je menší a autentičtější, něž hlavní versailleský zámek, který se mi zdá studený a neosobní. A v anglické zahradě si příjemně odpočineš od vší té pravidelnosti francouzských parků. Působí velmi svěže a přirozeně. Je navržená tak, aby se zdálo, že ji vytvořila sama matka Příroda. Její součástí je i miniaturní historická vesnička podobná českému skanzenu, kde mají mimo jiné funkční hospodářství včetně slepic, hus, ovcí a skotu. Ale málokdo o ní ví, takže pssst! :)

        Tvůj blog mi doslova nedá spát. Včera jsem si četla až do ranních hodin a jak se tak dívám na hodinky, dnes tomu nebude jinak. Máš skvělé nápady, dar lehkosti vyjadřování, oko estéta a k tomu všemu ještě smysl pro humor! Budu Tvoje stránky užívat pravidelně jako preventivní lék proti blbé náladě.

        To je mi náhoda! V Českých Budějovicích studovala moje mamka a dokonce máme nedaleko příbuzné. Moje „léto 2012“ bude české více, než je u mě zvykem, takže nejspíš dojde i na kavárnu Piccolo a obchůdek s kabelkami! Nevynechám ani procházku po nábřeží, i když nebude s žádostí o ruku. Třeba někdy jindy! :)

        Svět je malý a ten náš český, blogový je směšně mrňavý. My dvě se prostě musely potkat.

        A tak příjemným setkáním zdar! Nazdar! :)

  5. Vivi napsal:

    Milá Zuzi (můžu, doufám, takhle „tšechiše“?),

    musím se usmívat, protože naše vzájemné komentáře svou délkou (a vlastně nejen délkou) připomínají dopisy dvou přítelkyň, které se sice nemůžou vídat tak často, jak by si přály, ale rády si píšou…to je jisté ;-). A Tvoje komentáře by navíc směle mohly kandidovat na další ultra zajímavý post – tak jsou pro mě poutavé a úplně je hltám.

    Jsem moc ráda, že jsi se poprocházela po mém blogu, a že se Ti procházka zalíbila. Přiznám se, že moje starší články mi připadají hodně úsměvné, nicméně blog se vyvíjí stejně jako člověk. A i když už se ubírám trošku jiným směrem, než popisováním, jak jsem snědla k obědu brambory s podmáslím, přesto jsem to zkrátka na tom mém malém blogu pořád všechno já. Mimochodem, v pondělí slaví, fešák jeden, roční narozeniny. Pozvala jsem Marylin, protože asi uznáš, že čestný host by měl být někdo opravdu šik (a Tebe jsem v době organizace oslavy ještě neznala, pochop, prosím). Budu se těšit, že se v pondělí na blogu zase shledáme a hlavně už netrpělivě nakukuju, kdy se tady objeví další článek. Myslím, že takhle to asi dál nepůjde. Potřebovala bych, abys napsala o svých pařížských zkušenostech tlustou knížku. Vlezla bych si pěkně pod peřinu (neuvěříš – ano, francouzské povlečení), nalila si něco velmi dobrého (karmínově červeného) a polykala stránku po stránce, jako kdybych měsíc nejedla. Zatím čtu aspoň tlustou knihu Paris a Se šarmem Pařížanky od Ines de la Fressange.

    Já sice v létě zpravidla svou rodnou vísku opouštím, ale něco mi říká, že tentokrát tu v létě pár dní pobydu, zajdu s jednou nesmírně milou mademoiselle na kávu k Piccolovi a vybereme nějakou vintage kabelku. To je povinnost. A kdyby náhodou léto nevyšlo, tak doufám, že si spolu dáme horké kakao na podzim anebo silný punč na opravdu krásných budějovických adventních trzích (konají se asi 6 týdnů). Vím, že předbíhám, ale vždyť ono to všechno tak letí…

    Pozdravuj maminku (Jihočeská univerzita „to jistí“) ;-).

    Svůj další „lettre de huit pages“ právě dopsala Vivi…

    • Milá Vivi!

      Samozřejmě můžeš “tšechiše, ingliš” nebo jakkoli chceš!

      Moje nejnavštěvovanější stránky v posledních dnech nejsou facebook nebo gmail, ale můj a Tvůj blog. Můj, protože se těším na Tvoje nové komentáře, a Tvůj, protože mi Tvoje kreativní příspěvky dělají hezky na duši.

      Vidíš, zrovna článek o bramborách s podmáslím mám moc ráda. Měla jsi radost z maličkosti a o tu radost ses chtěa podělit se světem. Je to roztomilé!
      A taky se mi líbí „Obrázek z chodby“. Dolores a Eddie mi připomínají dobu, kdy jsme s mými skvělými tanečními partnery objížději jednu soutěž za druhou a podobně sedávali na kufrech.

      Na Marylin nežárlím, právě naopak! Chystám se k ní na návštěvu. http://www.youtube.com/watch?v=1-b48Aj8zkg
      Jsem nedočkavá, v pondělí mi musíš povědět, jaká je! :)
      Gratuaci k prvním narozeninám ViViVintage blogu si schovám až…na Vivi blog :). Tak zatím hezky připravuj oslavu, ať si ji v pondělí všichni užijeme!

      Se šarmem Pařížanky je hezký název. A je ta kniha šarmantní? :)

      Ať už spolu budeme pít kávu, kakao nebo svařené víno, jsem si jistá, že to bude velmi milé setkání v milém městě. Bez ohledu na roční dobu.
      Mně je roční diář malý, i v tom jsi moje spřízněná duše.

      Jakmile se s mamkou zahlédneme na skypu, ráda jí pozdrav vyřídím. Ale řekla bych, že si ho už dávno přečetla. :)

      Přeji Ti krásnou neděli a nemůžu se dočkat nového příspěvku!

      Zuzka

      • Vivi napsal:

        Zuzi,
        teď jsem k Tvému zatím poslednímu příspěvku napsala tak dlouhý komentář, až se mi na jazyk dere slůvko „pardon“. Takže teď už jen v „krátkosti“ – umím to vůbec? ;-)

        Dolores a Eddie, věř nebo ne, mi taky připomínají doby, kdy jsem se svou taneční skupinou objížděla různé „danceakce“. Je možné, že toho máme tolik společného? :-o

        Se šarmem Pařížanky je určitě šarmantní kniha. Ines se v ní docela vyřádila. Je to milé počtení plné „rozumů“, a tipů. Nechci se holedbat, ale nic nového jsem v ní nenašla. Je to známka toho, že mám tak vytříbený styl (pu-pu-pi-důů) nebo neumím číst pozorně? Přesto s ní ráda občas strávím nějakou tu odpolední chvilku po dobrém obědě (dneska jsem zhřešila výpečkama, knedlíčkama, zelím a malým Kozlem) ;-). To by se asi Pařížance stát nemohlo….;-) Jinak o knížce určitě někdy na blogu napíšu. Už jen její obal, který má červené desky a zlatý nápis je k pomilování.

        A když už jsem byla u toho „pu-pu-pi-důů“, tak na film s Marilyn jsem moc zvědavá. Hned jak budu mít pyžamový den, mrknu na něj.

        Pusu…Vivi

      • Vivi, žádné pardon není na místě. Takové komentáře se prostě nepromíjí! :D
        Myslím, že budeme dál a dál objevovat společné věci. Chvála blogování!
        Ne, Pařížanky by si knedlo-zelo-vepřo-kozlo nedaly. A možná proto jsou takové smutné a doslova neslané-nemastné.
        Užijte si s Marilyn pyžamka, já se za ní vypravím do kina. To abych z toho pyžama taky někdy vylezla. Ano, Erasmus je studijně velmi náročný. :D
        Přeji Ti krásný den!
        Zuzka

  6. udvouverunek napsal:

    Vždyť říkám, že ti závidím :) To jaro tam musí být fantastické! Tady už je taky krásně, ale stále ještě si ho neumím moc užívat :( Prostě, jsou povinnosti (konkrétně teď bakalářka) a přes ty já si máloco užiju. Tak třeba jindy.
    Těším se po velikonocích, až třebas přibudou ty fotky ;)
    Verunka

    • Verunko, představ si, že já jsem nikdy jaro moc neprožívala. Ale letos mě to pařížské úplně pohltilo. Já vím, bakalářka je důležitá, ale co takhle vzít knížky do parku? Já takhle smolím diplomku.

    • udvouverunek napsal:

      Když si vystačíš jenom s knížkama, tak je to super. Já jich mám kopici a beztak tam není vše, co potřebuju, takže internet is needed. Krom toho by mě tak hromada asi zabila, než bych to někam přemístila.
      Btw, pařížské jaro musí nepohltit akorát naprostýho ignoranta s ledovým srdcem :)

  7. ladyesik napsal:

    To musí být krásn chodit jíst a pracovat do parku :))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s