Proč se toužím vrátit na hodiny klavíru

Můj dosavadní třiadvacetiletý život se skládá z různých životních období, která jsem více či méně zahajovala a ukončovala na základě vlastního rozhodnutí. V sedmi letech jsem si byla jistá, že nechci hrát na klavír. Rodinné tradici navzory jsem si vybrečela konec těch nenáviděných čtvrtečních hodin ve druhém patře základní umělecké školy a přestala trápit sebe i rodiče nad klavírním cvičením číslo dvanáct, které jsem kvůli osmi dioptriím nikdy nedokázala zahrát z not, ale podle sluchu jsem ho reprodukovala naprosto přesně. Ukončila jsem nešťastné období klavíru a začala mnohem šťastnější období zpěvu.


To rozhodnutí bylo snadné a byla jsem si jím naprosto jistá. Chodila jsem k Paní Učitelce, která mi na hodinách ukazovala černobílé fotografie z představení Rusalky a Prodané nevěsty, a já toužila být jako ona. Neměla jsem nízké cíle, byla sólistkou opery v Ústí nad Labem. Jenže s přicházející pubertou můj hlas ztratil dětskou koloraturu a začal se válet v mezzosopránových a altových polohách. Navíc dvěma sbory přetěžované hlasivky občas vypovídaly službu, a tak skončila i moje kariéra operní zpěvačky. Věděla jsem, že dál to nepůjde. Byla jsem si jistá, že musím začít dělat něco jiného, a na řadu přišla kytara.

Když moje spolužačky hltaly Lunetiky, já jsem preludovala „Toronto, má osado“ a ukrývala „v stínu lesa igelit, to kdyby přišel k ránu déšť“. Ne, nevytáhla jsem paty z města, ale snila o splynutí s přírodou, kamarádství a lásce na celý život. A pak mi to přestalo stačit. Chtěla jsem znovu zpívat, kazetu s Draculou jsem ohrála do černobíla, a proto hodiny muzikálového zpěvu byly jasná volba. Na konzervatoř mě ale napoprvé nevzali, tak jsem dala sbohem umělecké kariéře, rozhodla se pro vysokou školu a ve volném čase začala tančit. Šestkrát týdně dvě hodiny, nohy odřené do krve, svaly přetrénované tak, že jsem ráno nemohla vstát z postele. O víkendu souteže, předtančení, přespávání v drdolu a kůže zbarvená vrstvami samoopalovacího krému do neuvěřitelného odstínu. Najednou přišla chvíle, kdy jsem si řekla, jestli mám tohle všechno zapotřebí, když studuju a tanec mě nikdy živit nebude.

Hodila jsem taneční boty do kouta a přihlásila se na druhou vysokou. Ale tenkrát poprvé jsem nad tím rozhodnutím přemýšlela, zvažovala pro a proti, vybírala pečlivě obor, který by mi zaručoval, že ze mě „něco bude“. Záviděla jsem všem bývalým spolužákům medikům a budoucím právníkům, psychologům nebo magistrům farmacie. Poprvé jsm pocítila odpovědnost za svůj vlastní život a najednou to rozhodování bylo mnohem težší.

A teď mám pocit, že nejsem schopná se rozhodnout vůbec. Erasmus mi ukázal nové cesty a já nevím, po které z nich mám jít. Pokusit se dostudovat v Paříži, zlepšit ještě víc francouzštinu a získat zahraniční diplom za cenu existenciální nejistoty a osamělých večerů? Nebo ukončit pařížské období a v červnu se vrátit domů a užít si ještě dva roky českého studentského života, mít zázemí, přátele a koníčky? Barbora Šťastná na svém blogu píše o Testu očima devadesátiletého já. Představuje si, že jí je devadesát a ohlíží se za svým životem. Moje devadesátileté já by na sebe jistě bylo pyšné, kdyby zůstalo ve Francii. Jenže moje třiadvacetileté já už má Paříže dost.

Nevím. Opravdu nevím. Potřebuju, aby mi zase bylo sedm a chodila jsem na klavír…

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

5 reakcí na Proč se toužím vrátit na hodiny klavíru

  1. Mirek Toms napsal:

    Moje máti měla pravdu, když mě nutila do hry na klavír, která mě navíc docela dobře šla, jenže já chtěl radši čutat s klukama do mičudy, a tak jsem to po roce vzdal. Pak v osmnácti jsem viděl film s Harry Jamesem a chtěl jsem být slavným trumpetistou, to mi ale nešlo a tak jsem z nouze začal hrát na kytaru. Teď už jenom lituji, že neumím na klavír a vidím, že matka měla pravdu. Taky jsem chtěl být hercem a chodil do komparzu, takže při studiu na technice jsem si aspoň něco přivydělal. Chtěl bych býval cestovat jako Vy, ale za komoušů to byla utopie. Když jsem se pak dostal na služební cestu do Egypta a do Indie, aniž bych vstoupil do KSČ, stal jsem se exotem, moji známí mi to nevěřili a soudruzi mi to záviděli, až mi dali kudlu na krk: „Vstoupíš nebo ne!“ Já jsem to opětně odmítl a tím jsem služebně docestoval za totáče navždy. Teprve jako emigrant jsem se zase rozjezdil na vše strany a snažil se dohonit ztacený čas mládí…

  2. Mirek Toms napsal:

    Ještě mimochodem, Zuzanko, objednal jsem si nový banner od Vaší kamarádky, co vytvořila ten Váš…

  3. Jirka Pospíšil napsal:

    Když jsem si tak četl tenhle tvůj příspěvek, říkal jsem si, jestli náhodou nejsme dvojčata :-) Konec s klavírem jsem si vybrečel taky, pak jsem začal chodit do sboru a tančit (ikdyž ne tak invezivně jako ty), nicméně stále to nebylo ono. Za maturitu jsem dostal nové piáno a k osmnáctinám kytaru. Vrátil jsem se k hraní. Po gymnáziu studium v Pardubicích, kde jsem (velkou měrou díky Erasmu) pochopil, že mě tam možná čeká snadná cesta k titulu, ale nic ze mě nebude. Na magisterské jsem šel proto do Prahy, kde jsem ve svém živlu (co se školy týče). No a teď začínám „kariéru“ sólového zpěváka. :-)
    Konec konců řeším i podobné dilema jako ty. Můj denní program je nabitý – škola, práce, koníčky, brigády. Někdy si říkám proč to všechno? Jsem odpovědný a myslím na budoucnost, díky tomu, že myslím na budoucnost mi nezbývá příliš času na rodinu, přátele a když náhodou nějaký volný večer zbyde, tak…….. Facebook, chat, maily…. no, raději myslím na tu „zářnou“ budoucnost, která mě díky mému snažení jistě čeká.
    Zuzko, víš co? Až se vrátíš, tak si spolu střihnem nějaký duet, jo? Třeba tu Prodanou nevěstu ;-)

    • Díky za krásný komentář, Jirko! Teď se díky Tvé nabídce budu do Čech těšit ještě víc! Jen nevím, jestli Prodanka bude to pravé ořechové…:D Představ si, dneska se mi zdálo o našem gymnaziálním sboru. Že by to něco znamenalo? :)

      • Jirka Pospíšil napsal:

        No, možná se ti zastesklo po Mozartovi, Phantomovi Opery nebo takových kouscích jako Kypta, Pavlica či Ryba. :-)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s