Bubble Trouble Made in Paris

„Paříž je nejkrásnější! Nejromantičtější! Paříž je město módy! Dobrého jídla! Usměvavých lidí!“ Paříž je nafouknutá bublina. Tak si do ní pojďme prásknout….

Nevím, kdo první vyslovil myšlenku, že právě Paříž je nejkrásnější město Evropy. Nebo světa. Netuším, kdo to byl, ani sami Pařížaní to nevědí, ale s oblibou tohle příšerné klišé předhazují všem cizincům. A dokonce mu sami věří. Ono jim leckdy ani nic jiného nezbývá, protože stěží kdy vytáhli paty z toho „nejkrásnějšího města“, aby se podívali někam jinam. A pokud už zvedli své kostnaté pařížské pozadí z vyhřívané kavárenské terasy a vydali se za hranice té největší krásy, nedostali se dál než k hranicím frankofonie. Oni se totiž tihle slavní západoevropané jinak nedomluví. „A vy jste z východu?“ zeptala se mě zkoušející před ústní zkouškou z politologie poté, co jsem jí odhláskovala svoje jméno. Vysokoškolská učitelka a politoložka si, zdá se, neuvědomila politickou nekorektnost své otázky. „Jsem z České republiky,“ odpověděla jsem tenkrát konsternovaně. Byla jsem vystrašená z nadcházející zkoušky, kdybych měla odvahu, odpověděla bych asi takhle: „Pokud chcete, jsem z východu. Česká republika leží sice ve střední Evropě, ale vaši zeměpisnou neznalost omlouvám francouzským egocentrismem. Pokud chcete, jsem z východu. A studuju v druhém cizím jazyce, který obstojně ovládám a nemám potřebu se vymlouvat na špatné jazykové učitele, jako vy, Francouzi. Pokud chcete, jsem z východu. A dokážu vám, že se na zkoušku umím připravit stejně dobře, jako vaši „západní“ studenti.“

Pokud mýtus o nejkrásnějším městě vymyslel Pařížan, byl sám proti sobě. Způsobil tím totiž neskutečnou drahotu, pro kterou nenacházím jiné vysvětlení. A s ní spojené obrovské sociální rozdíly, uzavřené komunity přistěhovalců, co hledají štěstí v nejkrásnějším městě, ale nejspíš ho nikdy nenajdou, protože uprostřed té krásy nenaleznou domov…Nikdy se nestanou součástí Paříže, rodilí Francouzi je mezi sebe nepustí.

Je směšné, jak turisty pohltil stereotyp romantické Paříže a jak se mu ochotně přizpůsobují. Mladý pár si chce udělat několikadenní výlet. Kam pojede? No přeci do Paříže! „Nebudeš po mně chtít prstýnek, že ne?“ ptal se zděšeně přítel mé kamarádky, která plánovala pařížskou dovolenou. Jiná kmarádka mi doporučovala: „Nemůžeš se s ním rozejít teď, to by dostal kopačky v Paříži!“ Tak jsme se rozešli o pár měsíců později v Praze…Rozdíl jsme necítili. Paříž pro mě vlastně vůbec není romantické město. Zažila jsem ji po boku někoho, na kom mi velmi záleželo, celkem dvakrát. A dvakrát mi zazpívala slavičí píseň. Procházky po Paříži, kýčovitá snaha zachránit, co se dá, návrat domů a uvědomění si, že už vlastně zachraňovat nebylo co…

Že je Paříž město módy? Bylo, to jistě. Staré francouzské značky haute couture jsou známé po celém světě a snad každá žena chce mít v šatníku, botníku či kdekoli jinde nějaký ikonický kousek z Paříže. Zvláště asijské turistky potkávám s obrovskými nákupními taškami z obchodů Louis Vuitton, Chanel nebo Dior. Čím by ale Paříž byla v módě výjimečná, kdyby neměla tradici, kterou za každou cenu udržuje při životě? Jsou Pařížanky v módě skutečně tak osobité? Ne, nejsou. Jen vědí, co jim sluší. Jen padesát let netrpěly nedostatkem zboží a vkusu. Jen mají platy na to koupit si, co se jim líbí.

Paříž a jídlo! Moje první vzpomínka na Mekku gastronomie pochází tak ze sekundy osmiletého gymnázia. Tenkrát jsme se spolužačkou při rozchodu hladově pobíhaly ulicemi a zoufale hledaly McDonald’s. Nenašly jsme ho, prostě nikde nebyl. Dneska je všude! V době oběda ho v rámci vlastní bezpečnosti nedoporučuji navštěvovat. Francouzi se strkají a dohadují, který z nich je na řadě, aby si mohl sníst svůj „stejk ašé“ od „magdo“. A protože jim tak chutná, vymysleli si vlastní síť rychlého občerstvéní „Quick“. Jak nápadité! A jak gastronomicky na výši…

Úsměv na pařížských tvářích vídám jen málokdy. Oni jsou slušně řečeno bez ksichtu. Neutrální, bezbarví, šediví, nevšímaví. Nemluvím o exemplářích ze Saint-Denis, ti jsou hluční a všímaví až moc. Ale ti, o jejichž pozornost bych i stála, zájem neprojevují. Na druhou stranu, do klubů se v Paříži chodí se stejným záměrem, jako do obchodu – vybrat si co nejlepší zboží. Nebo alespoň nějaké zboží.  „Chceš? Nechceš? Tak ne. A ty?“ Nevím, tenhle seznamovací rituál mi nějak k srdci nepřirostl. Tak to asi prožiju dobu v „nejromantičtějším městě“ sama. No a co? :)

Z kritického Versailles zdraví

Mademoiselle Suzanne

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

9 reakcí na Bubble Trouble Made in Paris

  1. Mirek Toms napsal:

    Milá Zuzanko,
    bez nadsázky vysoce oceňuji Vaše psaní o Paříži a přestože jsem asi o 3 generace starší než Vy, mám z Paříže podobné pocity jako Vy. Francouzsky jsem se nikdy nenaučil, protože jsem se všude domluvil německy nebo anglicky, jedinou výjimkou v celé Evropě je Paříž, tam jsem se nebyl schopen domluvit jinak než francouzsky pomocí slovníku. Dokonce i v cestovní kanceláři či na letišti to nejde jinak. Ovšem, třeba na Riviéře a vůbec v jižní Francii je domluvení „brnkačka“, tam totiž není zakořeněn ten pařižský jazykový nacionalismus. Po poslední návštěvě Paříže jsem se zařekl, že mě tam už nikdo neuvidí.
    Ale proč Vám píši? Hlavní důvod je obdiv a hold Vašemu stylu psaní. Přinutilo mne to shltnout všechny Vaše články najednou, počínaje tímto, směrem nazpět proti toku plynoucího času. Takže až se k tomu dostanu, tak si Vás přečtu znovu, pomalu a chronologicky!
    Třeba takový obrat „vydělávat si s utěrkou v ruce“ je přesný a neotřelý. To dovedu ocenit i když sám píši jinak, podle Vás mladých asi moc staromódně. Pokud by Vás to náhodou zajímalo, můžete zaskočit na moje webové stránky (viz klik na mé jméno)…

  2. Milý Mirku,
    máte pravdu, když jsem v Paříži na jednom z největších mezinárodních letišť světa Charles de Gaulle hledala maminčino ztracené zavazadlo, francouzština byla nutná. A to nemluvím o bankách nebo úřadech. Bohužel mám podobný zážitek i z Riviéry, ale třeba jsem jen neměla štěstí na ty správné lidi. Nenechte si Paříž a Francii zošklivit jazykovou bariérou, je krásná a určitě stojí za další objevování!
    Mnohokrát Vám děkuji za pochvalu, začala jsem psát pro sebe, pro radost a ještě větší radost mi dělá, že to mé psaní někoho baví číst. I do Versailles dorazil mráz, tak si jdu udělat horký čaj a s chutí se začtu do Vašich příběhů! Přeji Vám hezký den!

    • Mirek Toms napsal:

      Nebojte, Zuzanko, Francii jsem si nezošklivil, jenom mi vadí nacionalizmus. Tady odkaz na jednu krátkou vzpomínku ze Chateauneuf-du-Pape. V jižní Francii jsem se domlouval rukama-nohama, a vždycky to klaplo, jde totiž o to, chtít se domluvit, což v Paříži většinou nechtějí…

  3. Lenka napsal:

    Tu mi mluvis od srdce ;) bydlim v parizi uz dévêt let a uz ani nevim kolik lidi
    Mi polozilo tu stejnou otazku: vy jste z vychodni evropy? À nekteri dokonce mysli ze cesko je nekde u ruska lol
    Nô à o tom ze je tu draho radeji pomlcim :(
    À ze se tady nikdo nesmeje To je fakt hruza à co pak ty ksichty v metru!
    Bon courage!

  4. cernamoora napsal:

    super blog :) az budu mit cas, proctu od zacatku, povidani o Parizi me bavi vzdy a vsude

    jenom co se týká té jazykové bariéry, čtu to od turistů pravidelně a vždycky pak mám pocit, že snad navštěvuji jinou Paříž nebo nevím ;) protože já s angličtinou nikdy neměla jediný problém .. buď uměli (většina), a pak to bylo ok, nebo úplně neuměli (většinou na poště), ale snažili se domluvit nějak částečně znakově aspoň :D já FJ pasivně umím celkem obstojně, takže přinejhorším vždycky nějaké to slovíčko vydolovat dokážu, když není zbytí, ale moc často se mi to (naštěstí) nestává

    jednou jsem potkala u krámku týpka, co se pokoušel i česky, ale chvli mi to tedy trvalo, než jsem přeladila a poznala to :D

    a jinak se mi na ulici hodněkrát stalo, že ke mně přišel francouz/ka a chtěl nějakou info třeba na směr, kam má jít, na krám v blízkosti nebo tak, což mě vždycky děsně pobaví jakožto kuriozita, ale už jsem si zvykla, protože se to stane aspon jednou při každé navštěvě :D

    • Díky! Já si zase ráda čtu o tom, že „móda pomíjí, ale styl je věčný.“ Velká pravda…

      Máš pravdu, na turisticky frekventovaných místech se anglicky celkem domluvit dá. Dokonce se mi párkrát stalo, že já jsem mluvila francouzsky a oni mi odpovídali anglicky. Prostě se chtěli pochlubit angličtinou za každou cenu! :)

      Ne každý Francouz je samozřejmě Pařížan, minulý týden tu byla „venkovanů“, co se ptají na cestu, spolusta. Byly totiž dvoutýdenní prázdniny. Francouzské děti chodí šest týdnů do školy čtyřikrát v týdnu a pak dva týdny odpočívají…jedna z mála výhod francouzského školského systému.

  5. Vivi napsal:

    Všichni máme tendence si idealizovat některé lidi, některá místa. Konfrontace s realitou udělá zpravidla bouli na hlavě. Snad na každém místě (městě), které jsem viděla jako d-o-k-o-n-a-l-é , se pro hlubokém prozkoumání začaly objevovat pihy na kráse. A když čtu tvůj blog nebo třeba Skorofrancouzku, je mi jasné, že Paříž rozhodně nejsou jen barety a bagety, ale může tam být často pořádně „horko“.
    Sama mám pořád tendence k Paříži tak trochu vzhlížet, ale to je tím, že tam trávím letní dovolenou (takže víceméně bezstarostný čas), ve smokingovém saku, s Vogue v kabelce, s nejmilejším mužem po boku a se stále zvednutým jedním malíčkem (to jak si všude dáváme malá kafíčka) ;-).
    Obdivuju, s jakým nadhledem a vtipem píšeš a jdu číst dál a dál ;-).

    • A víš, že jsem za celou dobu nepotkala jediného Francouze v baretu? :D Vůbec nevím, kde se tahle představa vzala. Ale spousta pařížských mýtů je pravdivých! Třeba právě ty bagety. Francouzi je ochutnávají už cestou domů z obchodu a rodině je pak předkládají k večeři napůl ohlodané. Ale kdo by odolal! :)
      Vůbec se Ti nedivím, že vzhlížíš k Paříži. Je to město, které má neopakovatelnou atmosféru! A nejkrásnější je s někým milým po boku, Vogue v kabelce (která se pak pronese, co?) a voňavým kafíčkem. Užívej si ho plnými doušky a pěstuj si v sobě tu sladkou, prázdninovou Paříž!

  6. ladyesik napsal:

    Tak to je velmi zajímavé číst o Paříži :))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s