Jak slepá přišla k houslím. Nebo spíš k mikrofonu.

Nevěřím na osud, ale na osudová setkání. Jedno takové se odehrálo koncem září v irském pubu v centru Paříže. Dostala jsem pozvání zúčastnit se oslavy narozenin mé současné spolubydlící, kterou jsem tenkrát sotva znala. Smířená s nudným večerem v neznámé společnosti jsem se vypravila vstříc irskému pivu a irské whiskey. Jenže už při vstupu mě pohltil zcela jiný irský prvek – muzika. Živý koncert pravé irské kapely mi prostě vnutil úsměv na tvář a nohám touhu tančit. Pravda, moc přemáhání to nestálo. Většina hostů už zpívala a tančila na improvizovaném parketu, na schodech i na lavicích. Ostatní si podupávali u baru nebo zůstali sedět a alespoň tleskali do rytmu. Ten večer jsem poprvé zažila, co znamená „hudba bez hranic“. Češka přišla na narozeniny Slovenky do irského pubu ve francouzské metropoli…

Přes hlasitou hudbu jsme neměli možnost si povídat, tak jsem se jen představila oslavujícím, pofrancouzsku je oblíbala (tedy ne tak, jak si myslíte, dala jsem jim dvě mlasknutí na tváře, což se ve Francii považuje téměř za nutnost) a oslavenkyni pochválila výborný výběr místa. Po koncertě slovo dalo slovo a my odhalily společnou vášeň pro hudbu irskou, slovenskou, českou, francouzskou, britskou, americkou – prostě jakoukoli. Ona té vášni podlehla a vystudovala ji na Slovensku i ve Francii. Kromě toho doprovází jednu amatérskou skupinu na klávesy a mám se prý přijít podívat na koncert.

Stalo se, co se stalo, já jsem dostala v bytě výpověď a na ten koncert už jsme jely jako spolubydlící. Mile mě překvapilo, že v Čechách i ve Francii se na zábavách hrají téměř stejné písničky, většinou starší americké hity, co lidi roztančí a roztleskají. „Pojď si s námi taky něco zazpívat,“ vyzvala mě kamarádka během zvukové zkoušky. Tak jsem zpívala. Anglicky, česky, slovensky. „A tuhle znáš?“ házely jsme jedna na druhou tituly písniček, zpívaly dvojhlas a na bicí nás fantasticky doprovázel náš slovenský kamarád. A Francouzi koukali s otevřenou pusou, jak my si tam bez přípravy a jen tak pro radost hrajeme a zpíváme. Další týden jsem jela na zkoušku jako jejich nová zpěvačka.

Zkoušíme každou neděli v jednom městečku za Paříží v nádherném domě kytaristy. Hrajeme rock a pop, zpíváme anglicky, francouzsky, česky i slovensky. Přestože cvičíme i pět hodin, připravujeme totiž nové skladby na jarní koncerty, vracím se ze zkoušek s dobrou náladou. Konečně jsem totiž našla francouzské přátele! A ještě si k tomu plním dětský sen…

Z muzikantského Versailles zdraví

Mademoiselle Suzanne

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s