Chvála Tobě, Erasme! Chvála Tvému bláznovství!

Jsi pěkně zlomyslný, Erasme! Zabalil jsi mi tašku, nasypal do kapsy pár eur a ukázal velký svět: „Vidíš? Tohle je Paříž. Tak tady bys mohla žít. Ale ty co? Nemůžeš!!! Protože ty tu jsi na pár měsíců a pak pěkně pošupajdíš zpátky! Dávám ti pět měsíců, rozumíš? Pět! Od září do ledna. To je 153 dnů a ani o den víc.“ V září jsem tě za to milovala, v říjnu jsem začala pochybovat a v listopadu tě nenávidím. Jak mám všechno stihnout za pět měsíců? Dokonale zvládnout jazyk (protože po Erasmu přeci musím mluvit naprosto plynně a se šarmantním pařížským přízvukem), navázat mezinárodní kontaky (protože kdo netráví Silvestra u kamarádů v Římě, Velikonoce v Londýně a léto v Japonsku, tak není cool), získat francouzské přátele (kdo nejezdí každý rok za francouzským kamarádem, ten snad ani nikde nebyl) a vůbec zvládnout život v Paříži? Měl jsi někdy tu čest, milý Erasme, s francouzskou byrokracií? Opravdu mi chceš říct, že mám všechno, co jsem tu dva měsíce vyplňovala, podepisovala, kopírovala a odesílala, zase pomalu začít rušit? Ne! Nikdy!

Téměř každé ráno, rozuměj poledne, se budím s pocitem, že jsem zase něco nestihla. Že jsem tu ten čas efektivně nevyužila, nic se nenaučila, nikoho zajímavého nepotkala, nic důležitého nevyřídila. Ale já přece musím všechno stihnout za pět měsíců! A ten čas tu tak strašně letí…Ne, nebudu lhát, nedávno jsem dostala  mail o prodloužení stipendia na 10 měsíců, tak jsem o trochu klidnější. Ale stejně! Děsí mě to stanovené datum, ke kterému si zase zabalím všechny svoje věci do dvou kufrů a řeknu sbohem životu ve Francii. Za necelý rok je nemožné vstřebat jazyk na úroveň rodilého mluvčího a prožít skutečný život Pařížanky. Nejsem Pařížanka, jsem Češka na pár měsíců v Paříži. Nemám francouzské přátele a nemám možnost si je udělat, nevím, jak se skutečně žije v Paříži. A moc bych si přála to zjistit!

Na druhou stranu mám ráda pohled pozorovatele a neustálé srovnávání francouzských zvyků s českými. Někdy jsou to rozdíly obrovské, jindy zcela nepatrné. A mě čím dál tím víc baví všímat si těch drobných věcí. Tak například: spousta mladých Pařížanů má skútr nebo motorku, to Češi samozřejmě taky. Ale viděli jste někdy, jak si Francouz nese helmu? Čech ji drží v ruce za řemínek nebo ji nosí v podpaží. Francouz si ji elegantně zavěsí na předloktí. Tak nenosí Češky ani kabelku, natož motorkáři helmu! Nebo: stáli jste někdy v Čechách v neděli odpoledne frontu do kavárny? I do pražské Slavie nebo Café Louvre se dostanete bez čekání, zato do Ladurée si vystojíte půlhodinovou frontu. A zdaleka tam nechodí jen turisti! V Paříži se prostě stojí fronty na luxus. On to totiž zas takový luxus není, tady je to spíš povinnost. Stejně jako značková kabelka a kvallitní boty. Další příjemná odlišnost je oblečení, ve kterém se chodí večer „ven“. Vyrazila jsem takhle jednou v džínách a tílku a pocitem, jak mi to hrozně sluší. „Byla jsi tu někdy v nějakém lepším klubu?“ podivila se kamarádka. V Paříži totiž platí pro vstup do klubu dress code a vyhazovačům se přezdívá „visagistes“. Dámy nejlépe šaty, pánové v žádném případě tričko a džíny. No není to krása? A tradičně se do takových klubů, kde mojito stojí 20 euro, stojí fronty.

Mám ráda Paříž, svým způsobem obdivuji Francouze, ale nikdy nepřestanu milovat Prahu a mít českou povahu. Nepotřebuju se s každým líbat na potkání, nebudu se ho ptát, jak se má, když mě to vůbec nezajímá. Pro cizince jsme my Češi možná chladní, ale já myslím, že jsme spíš upřímní. Přiznáme, když se nám nevede dobře, a nemusíme být za každou cenu dokonalí. Na druhou stranu nesnáším české přehnané stěžování si. Přála bych všem těm, kteří si myslí, že na slavném západě je život lehčí, aby se sem na pár měsíců podívali. Aby si zkusili najít byt a pracovat tady. Francie je sociální stát a daně jsou tu nechutně vysoké! Ne, opravdu tu není tráva zelenější. Děti tráví život ve školách, školkách nebo s au-pair, protože rodiče chodí domů až kolem půl osmé večer. Tříletá mateřská dovolená tu neexistuje. Ve středu se na základních ani na středních školách nevyučuje, ale kam mají ti nejmladší jít, když rodiče pracují? Někteří zaměstnavatelé umožňují matkám volné středy, ale většina děti chodí do přecpaných kroužků. Nebo se jim pořídí středeční slečna na hlídání, nejlépe bilingvní a ještě lépe anglofonní.

Francouzi anglicky prostě neumí! A nemá to nic společného s nechutí se učit angličtinu kvůli odvěké rivalitě s Velkou Británií. Je to tím, že nemají dobré učitele jazyků. Poznala jsem to na vlastní kůži při kurzech francouzštiny pro cizince. Zakoupili jsme si knížku, ze které se učíme stránku po stránce, cvičení po cvičení. Žádné informace navíc, procvičování, opakování. A jako test nám na lavici přístálo pět okopírovaných stran z gramatické cvičebnice. Ano, jako test prosím. Výuku angličtiny jsem (naštěstí) ve Francii nezažila, ale od kamarádky vím, že na vysokých školách si s úrovněmi nikdo moc hlavu neláme a na předmět „anglais“ chodí všichni  od začátečníků po pokročilé a v hodinách se utváří skupinky těch, co nerozumí a nemluví, pak těch, co něco rozumí a vytváří věty „I did born…“ a nejmenší skupinu tvoří ti, co jsou schopni komunikovat. A právě ti, co komunikují, se bojí svou angličtinu prodat, protože „Francouzi přeci anglicky neumí“. Je to začarovaný kruh. Další překážkou je francouzský přízvuk, který v angličtině působí opravdu směšně a bývá příčinou nedorozumnění. Kvůi neschopnosti vyslovit hlásku „h“ si nikdy nemůžete být jistí, jestli chtěl Francouz říct, že je hladový nebo naštvaný…A jedno francouzské rádio se pyšní tím, že hraje „it music only“. No není to roztomilé? K pousmání to přestává být v okamžiku, kdy vám začne Francouz tvrdit, že Angličani „h“ přeci taky nevyslovují nebo že angličtinu nepotřebuje, protože se vyvinula z francouzštiny. V takových chvílích zhluboka dýchám, počítám do deseti nebo rovnou odcházím.

Prožila jsem tu jen málo dní, kdy by mě Francouzi nějak nenaštavli. A přesto jsem tu ráda. Takže chvála Tobě, Erasme! Chvála Tvému bláznovství! Protože život ve Francii je velké bláznovství…

Z krásně bláznivé Paříže zdraví

Mademoiselle Suzanne

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Chvála Tobě, Erasme! Chvála Tvému bláznovství!

  1. Mirek Toms napsal:

    Líbí se mi Vaše názory i to balancování pro a proti. Máte úžasný postřeh vyhmátnout ta správná slova, takže i když občas s Vámi ne ve všem souhlasím, vznikají tak témata na dlouhé debaty, ale to možná (?), pokud budete mít náladu a čas – až v Praze…

  2. ladyesik napsal:

    Ah, ah, ah!! Při čtení všech těch blogů cestovatelek mám chut jet taky! A pojedu. Erasmus volá :D

  3. Berylka napsal:

    Tak s tym „it music only“ si ma tak rozosmiala!!!! :D (Tiez som vo Francuzsku uz viac nez dva roky). Uplne mi skoro usi odpadli ked som to pocula prvykrat.. preboha HIT bez H tak to uz su fakt ridicule :D Alebo… Alouette, toujours plus de IT ! V Premiere som mala presne taku ucitelku anglictiny ktora mala hrozny francuzsky prizvuk, nevyslovovala H, takze som jej nerozumela, okrem toho nevedia vyslovovat THE a nechcu si za ziadnu cenu nechat vysvetlit ze ako Z sa to urcite necita.. Som rada ze nie som sama koho to irituje!

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s