Země česká, domov můj! Nad Tatrou sa blýská…

Jmenuju se Zuzana a žiju v Československu. Československo je vnitrozemský stát ležící v srdci Paříže. Nemá hranice ani migrační politiku. Sousední státy si vybírá nezávisle na zeměpisné poloze, momentálně sympatizuje s Itálií, Maďarskem, Tureckem, Německem a Ukrajinou, Velkou Británií i Japonskem. Úředními jazyky jsou čeština, slovenština, českoslovenština a francouzština s pěkným slovanským přízvukem. Hlavním městem je Malá Praha. Československo je proevropský stát, neboť většina jeho občanů žije nebo žila z fondů Evropské unie pro mobilitu vysokoškoláků. Platíme eurem, ale v šuplíkách máme poschovávané české a slovenské koruny. Nepotřebujeme psanou ústavu – naplňujeme myšlenku základní lidské slušnosti, spolupráce a vzájemné pomoci. Daně vybíráme ve formě naturálií, preferujeme Alpu, čokoládu Margot, Termix, Kofolu, Becherovku, korbáčik a bryndzu a samozřejmě Plzeň. Vláda, scházející se pravidelně v pátek či sobotu v baru L’Hélice, má proměnlivý počet členů, nejvyšší účast zaručují státní svátky – tedy narozeniny občanů. Hlavními tématy zasedání bývá vypořádání se s francouzskou byrokracií, ubytování občanů bez domova a neuspokojivá rozpočtová bilance. Historie Československa je bohatá, ale bohužel nezmapovaná, a tak nezbývá než konsatovat, že Československo bylo, je a bude. Všem separatistům navzdory.

Myslím, že nebudu první, kdo přijede z Paříže s plynnou slovenštinou místo francouzštiny. Integrace mezi Francouze totiž není zrovna jednoduchá a v Paříži je to snad ještě těžší. Tedy pokud nevyužíváte tzv. ženské zbraně. Dívky z východu tu mají muži rádi, protože jsou oproti afektovaným Pařížankam „holky do nepohody“. Klidné, rozumné, přizpůsobivé. A Francouzi umí dát najevo svoji přízeň: oslovují ženy na ulici, v metru, v obchodě, v baru, prostě kdekoli. Jenže…dejte se s nimi do hovoru. To prostě nejde. Nebo spíš já nechci. Nejsem na takové seznamování ani v Čechách, natož v cizí zemi. Moje kamarádka z Itálie, která je napůl Rakušanka a mluví plynně čtyřmi jazyky, a nikdy nevíte, který se rozhodne použít, mi nedávno řekla: „You know, I’m dating three French guys. It’s fun!“ Hm. Na tohle já nemám. Tak kde vzít Francouze? Ve škole taky těžko, protože studenti Sorbonny jsou kapitola sama pro sebe. Během přednášek, na kterých se ani nedělá prezence, praskají posluchárny ve švech. Sedí se na schodech, na zemi, vzduch je naprosto nedýchatelný, a tak Pařížanky nosí vějíře. Nedovedu si představit, že by se něco takového stalo v Čechách! My se domluvíme, kdo a kdy půjde na kterou přednášku, a pak sdílíme poznámky. Francouzi chodí všichni na všechno a píší taky všechno. Naprosto všechno! Každé slovo! Píší ve větách a na počítači, takže si asi dovedete představit ten hluk, když stovka lidí začne mlátit do klávesnice. Dokonce se mnou na jednu přednášku chodí studentka, která už má předmět splněný, ale chodí na něj znovu. Jen tak, pro zábavu. A taky: Francouzi na všechno potřebují metodologii. Učí nás, jak si máme dělat výpisky z knížky před zkouškou (!), jak máme napsat seminární práci – co do které kapitoly, oddílu, odstavce, dokonce co patří do které věty. V rámci seznamovacího týdne jsme měli přednášku, jak máme vyhledat knížku na internetové stránce knihovny! Ne, se studenty Sorbonny si rozumět nebudu. A oni nemají jediný důvod, proč se bavit zrovna se mnou. Tudy cesta nepovede.

Nezbývá než pilovat konverzaci ve francouzštině s ostatními zahraničními studenty. A je to velmi zajímavá zkušenost! Naučíte se rozumět japonské francouzštině, s kamarádkou z Británie občas přejdete do angličtiny, když se nedostává slovíčko ve francouzštině, před Ukrajinkou si s Čechy povídáte česky a ona rozumí. Turkyně žijící ve francouzské rodině nás zásobuje hovorovými výrazy, Maďarka zkušenostmi ze zkoušky DALF. Zbožňuju tenhle Babylon! Nebojíme se před sebou mluvit, protože děláme chyby všichni. Mezi Erasmus studenty funguje velká solidarita, potřebujeme se navzájem. Horlivě si vyměňujeme dlouhá francouzská telefonní čísla, protože nikdo z nás nechce být v cizí zemi sám. Chodíme do kaváren, barů, poznáváme Paříž, jezdíme na výlety. Ale přeci jen…rodilý mluvčí je rodilý mluvčí. Jednoho tu v Paříži znám. Bohužel (nebo bohudík?) mluví a píše česky líp, než někteří moji čeští kamarádi. Jeho maminku si totiž tatínek přivezl z Česka jako suvenýr.

Budou to téměř dva měsíce, co jsem ve Francii, a stále ještě svádím boj s francouzskými úřady. Protože se budu muset přestěhovat do Versailles, nutně potřebuju předplacenou kartu na hromadnou dopravu. Abych si ji mohla zařídit, musím mít francouzský účet. Abych získala účet, musím mít smlouvu o ubytování nebo alespoň certifikát o ubytování (na příslušném formuláři), k tomu kopii platby elektřiny a kopii občanského průkazu ubytovatele. Nemluvím o kopii studentského průkazu a občanského průkazu. Dále musím sdělit výši stipendia, dobu pobytu ve Francii a předpokládanou dobu studia. S láskou vzpomínám na svého českého bankovního poradce, o kterém si myslím, že je nejpomalejší na světě, ale spokojí se s občankou. V současné době se mnou ubytovatel přestal komunikovat a odmítá mi poskytnout kopii svého občanského průkazu. Takže já versus úřední šiml v poločase 0:1. A pokud se mi podaří získat francouzský účet, můžu se těšit na vyplňování 60 cm dlouhého formuláře na studentskou mhd kartu, která je mimochodem minimálně roční. Francouzi si asi nedovedou představit, že by tu chtěl někdo zůstat kratší dobu než jeden rok. A já vastně taky ne. Přes to přese všechno se mi tady líbí. A moc!

Z návykové Paříže zdraví

Mademoiselle Suzanne

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

3 reakce na Země česká, domov můj! Nad Tatrou sa blýská…

  1. jengibreenpolvo napsal:

    Ahoj Zuzko! Musím říct, že zrovna francouzština je jeden z mála jazyků, který jsem nikdy neplánovala (a ani neplánuju) se učit. Už jen ta nevyslovitelná výslovnost:)! A do Francie bych se bez mýho švýcarskýho kamaráda, co mluví francouzsky plynně, asi doteď taky ani nepodívala.. No nic, ale úplně náhodou jsem narazila na tvůj blog a aspoň čtení o Francii a francouzštině mě začíná bavit;) moc hezkej článek!
    Hodně štěstí! Eliška*

    • Ahoj Eliško!
      Vítám Tě na mém blogu a už teď se těším na další shledaní.
      Nikdy neříkej nikdy, třeba si ještě k francouzštině cestu najdeš. :) Já jsem si ji našla (ne)dobrovolně na gymplu a od té doby mě provází celý život. Ale láká mě ještě tolik jiných jazyků! Španělsky umím jen pár slov, v azbuce sotva něco přečtu a italština byla vždy můj sen. Ne nadarmo se říká, že kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Tak se té franiny neboj! :)
      Hezký den!
      Zuzka

  2. Berylka napsal:

    Asi sa uz pomaly ale isto menim na Francuzsku, chodim na vsetky prednasky aj ked na nich nerobia prezencnu listinu a planujem si kupit netbook aby som si mohla pisat poznamky .. Asi to bude tym ze tie poznamky naozaj pisat nestiham popri tom ako to vsetci rychlo mlatia do tych pocitacov, profesori diktuju neskutocne rychlo.
    Mas stasie, ze tam mas aj cudzincov z Erasmusu.. Francuzi beru cudzincov ako nejaku pod-kategoriu a hlavne tych z „Vychodu“ (o tom ze pre nich je vychod vsetko co lezi na vychod od Francuzska ani nehovorim.. neznasam ked mi niekto povie ze som „fille de l´Est)
    A ja som mala vzdy priatela Francuza na to aby mi pomohol s vyplnovanim vsetkych papierov.. A vyplnila som ich za tie dva roky straaaasne vela pretoze som trikrat menila skolu aj ubytovanie :)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s