"V Paříži a Českých Budějovicích by chtěl žít každý!"

„Co to je za blbost? Byl jste někdy v Budějovicích?“ ptá se Prácheňský v Záskoku. Vy jste v Paříži nejspíš byli a, stejně jako já, jste se na první rozespalý pohled z autobusu zamilovali. Do oblé vítězoslávy, běloby nejsvětějšího srdce a 666 tabulek skla. Pokud nemáte ponětí, o čem tady píšu, přijeďte. Týdenní flirt s Paříží je jedna z nejromantičtějších lásek. Ale varuju vás předem – možná bude na celý život. A tady už začínají problémy.

Život v Paříži je komplikovaný. Zvláště, pokud nejste rodilý Pařížan nebo alespoň Francouz. Oni sami tvrdí, že Paříž je stát ve státě, který má své vlastní zákony džungle a ty nejsou podle mých zkušeností zrovna „foreigners friendly“. Obdivuju všechny české kamarády, co se rozhodli hledat natrvalo štěstí v Paříži! Nemají to tu jednoduché. Aby získali slušné bydlení, musí mít pracovní smlouvu na dobu neurčitou (CDI) a získat příjem třikrát převyšující výši nájemného. Pro mladé cizince naprostá utopie. Pokud začínáte „s utěrkou v ruce“, pracujete většinou na dobu určitou (CDD) za minimální mzdu a abyste měli kam složit hlavu, musíte mít štěstí nebo známé. Nejlépe oboje. Podobné potíže mají studenti. Kapacita kolejí je v Paříži naprosto nedostačující, a tak hledají ubytování po inzerátech. Zaplatí několik nájmů dopředu a…nemají ani peníze ani bydlení. Napálit zahraničního studenta je jeden z oblíbených přivýdělků. Vlastně nejen studenta – setkala jsem se s příběhy au-pair, kterým rodina neplatila vůbec nebo málo, neposkytovala odpovídající zázemí, využívala je k neplaceným přesčasům nebo nehradila pojištění. Bydlení u známých je tedy nejlepší varianta, jak přežít v Paříži. Ale i ta má své mouchy, tedy jednu velkou – většinou nebydlíte na smlouvu, aby majitel nemusel platit daně. A pokud nebydlíte na smlouvu, nemůžete získat příspěvek na ubytování od francouzské vlády. Ano, to je pochopitelné. Ale bez smlouvy si neotevřete ani bankovní účet ani si nepořídíte paušál na telefon nebo studentskou kartu na metro. Bienvenue a Paris!

Pokud se vám podaří získat „slušné“ ubytování větší než 10 metrů čtverečních a se dveřmi do koupelny (což tu není pravidlem) a dokonce práci, co vás zas tak neponižuje, musíte se vyrovnat s faktem, že je tu draho. Neskutečně draho! Především restaurace mají přemrštěné ceny, polední menu kolem 8 – 10 euro je poklad, který si musíte doslova vystopovat. Obchody s potravinami jsou sice dražší než v Čechách, ale nabízí širokou škálu vlastních „neznačkových“ výrobků, které bývají levnější a stejně kvalitní. Když se smíříte s jídelníčkem těstoviny-rýže-těstoviny-rýže, neutratíte za týden víc než 20 – 30 euro a můžete si o víkendu dopřát jedno „soirée“ v restauraci, během kterého za pár hodin utratíte stejně, jako za týden. Proto spousta mladých lidí pořádá pikniky, kdy nakoupí levné (ale kvalitní) víno, sýry a bagetu a hodiny debatují a popíjejí na dekách v parcích, kterých je tu v Paříži spousta. Ano, to mi v Praze opravdu chybí. Udržované parky, kam si můžete bez obav s přáteli sednout. Ale zpátky k jídlu! Vedle senzačních sýrů (propadla jsem Coulommieru) a kvalitního vína (vyzkoušejte Brouilly) bych se chtěla zmínit o másle a margarínu :). Každá značka tu nabízi 3 druhy másla: sladké, poloslané a slané. Nejdřív mi to přišlo zbytečné, ale teď to vítám jako příjemnou změnu oproti české, stále stejné, Ramě. Mléčné výrobky tu jsou všeobecně velmi dobré a často v bio kvalitě. Kromě tradičních francouzských baget seženete bez problémů i „český“ chleba a celozrnné pečivo. Těstoviny koupíte levněji než v Čechách, balíček Panzani stojí méně než 1 euro. Nenašla jsem tu  rýži ve varných sáčcích, takže ji dokážu nedovařit a připálit zároveň. Holka na vdávání!

Pařížská móda studentů a studentek je podobná módě mladých lidí po celém světě. Všichni nosíme uniformní outfity z „háemka“ a podobných řetězců. Pravda, Pařížanky jsou elegantnější. Netrpí „džínovou obsesí“ a když už na sebe vezmou džíny, tak s pěkným sáčkem a často je doplní podpatky (ano, ano, ano!!!) Hodně nosí sukně a šaty. Nebojí se doplňků. Přestože dnes máme v Čechách stejné obchody, jako jsou tady, máme se v módě co učit. Bohužel jsem při seznamovacím týdnu naprosto přesně odhadla, která ze spolužaček je z bývalého východního bloku. Ale asi je to i tím, že tady jsou rětězce s módou levnější, než u nás na „východě“. Džíny, které tu stojí 29 euro, seženete v Čechách za 999 Kč. A je tu větší výběr. Takže až mě pojedete navštívit, vezměte prázdný kufr! Jen při výprodejích mám trochu problém, bohužel nejrychlejí mizí velikosti 36/38. Pařížanky jsou prostě štíhlé. A jako to dělají? Jedí malé porce a šlapou stovky schodů v metru.

A konečně něco o škole. Úvodních čtrnáct dní odhalilo 3 schůdné předměty: francouzština pro cizince, metodologie a sociologie mobilizace. Předměty specializace „mediální studia“ se otvírají až v letním semestru, takže musím doufat, že se Erasmus rozhodne dofinancovat můj pobyt. Nemám moc předmětů, ale určitě se tu nudit nebudu. Čeká mě diplomová práce o Agence France Presse, ráda bych si našla brigádu a pokud bych se stále nudila, jsem přeci v Paříži! Projít celý Louvre je jedno z mých předsevzetí…

Z tropické Paříže zdraví

Mademoiselle Suzanne

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

4 reakce na "V Paříži a Českých Budějovicích by chtěl žít každý!"

  1. Mirek Toms napsal:

    S tím bydlením, to Vám vůbec nezávidím, ale mladí dovedou skousnout leccos. Já jsem tam vždycky bydlel v hotelech různých kvalit, z čehož jsem si udělal jeden závěr, že dvouhvězdičkový hotel je katastrofa. Celá řada věcí tam nefunguje a když už to vypadá skoro slušně, tak Vám tam třeba kape ze stropu, když zaprší. Jednohvězdičkový si vůbec nedovedu představit. Teprve ten tříhvězdičkový se dá vydržet, ale ve srovnání s hotely jinde, jako Německo, Italie, Belgie, Holandsko, Luxemburg, je to o dost horší. Samozřejmě, být tak starý jako Vy, a být tam jenom jako turista, tak se vyspím třeba i pod stromem v parku, nebo v nočních tramvajích. Krásný faux-pas se mi povedl v Lyonu, když jsme se nevědomky ubytovali se ženou a s malou 5-ti letou dcerkou do hodinového hotelu. Vydrželi jsme tam tedy jen jednu noc, ale stálo to zato. Ale vcelku Vás chápu, že to vše je pro Vás určité dobrodružství, které bych býval, coby student, rád podstoupil, ale komouši mne uvázali k boudě a obehnali ostnatým drátem a tak jsem vždy viděl tu vlast negativně, jako tyrana. To, co se u Vás dostavuje v podobě touhy po domově už za několik týdnů, se u mne dostavilo až za 27 let…(!)…

  2. Verunka napsal:

    V Paříži jsem nebyla, ale hrozně se tam toužím vypravit. A hrozně mě žere, jak tam všichni kolem jezdí a já o tom pořád jen poslouchám :-/ Snad se jednou taky dočkám. A po tomhle článku se těším ještě víc. Ta móda, jídlo, kultura… chci to zažít!
    A Budějovice upřímně doporučuji. Jsem patriot jak hrom, ale i přesto je město krásné a je tam co dělat. Má zkrátka své kouzlo :)

  3. Vivi napsal:

    Jaký je život v Paříži, to začínám chápat díky dvouhodinovce u Tebe na blogu (vážně už jsem se dobrala k poslednímu článku? – néééé).
    A jaký je život v Českých Budějovicích, o tom bych zase mohla, po 10 letech tady strávených, vyprávět já. V Paříži a v Českých Budějovicích by určitě každý žít nechtěl.
    ;-)

    • Moc mě těší, že jsi mi věnovala dvě hodiny svého života! České Budějovice mám moc ráda. Ale mám je ráda stejným způsobem, jako Ty Paříž. Na prázdniny, na procházku se zmrzlinou, pár fotek na náměstí a tím to končí. Jsou pro mě moc malé. Ale kdo ví! Třeba budu za pár let psát blog z Českých Budějovic. :)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s