Buďte opatrní při volbě svých přání, mohou se vám splnit…

Je to přibližně rok, co jsem seděla v kavárně před Panthéonem, jedla předraženou mousse au chocolat a záviděla studentům, co každé ráno vstupují do starých poslucháren Sorbonny, nakupují učebnice v těch nejkrásnějších knihkupectvích a antikvariátech a přestávky tráví v Lucemburských zahradách. A teď jsem jedna z nich. Hrdá studentka Panthéon-Sorbonne. A vlastně ani nebylo zas tak těžké se jí stát: stačí mít trochu znalostí, kopu trpělivosti a vědět, kudy jít štěstí naproti. A ještě jědnu důležitou věc. Snad i nejdůležitější. Rodinu, která vás podporuje, a přátele, co vám dodají odvahu.
Když jsem na své alma mater Univerzitě Karlově odevzdala přihlášku na Erasmus, tajně jsem doufala, že mě vezmou Grenoblu. O Paříži jsem totiž věděla, že tu je téměř nemožné sehnat ubytování, a stipendium pokryje jen polovinu životních nákladů. Osud (nebo spíš Oddělení pro zahraniční styky) určil datum pohovoru do Grenoblu na den, kdy já sjížděla rakouské svahy, a tak mi zbylo jediné. Bojovat o Paříž. Když mě přijali, nevěděla jsem, jestli mám brečet, nebo se smát.
Zvládnu to. Prostě musím. Taková šance se podruhé nedostává. A já začala hledat bydlení. Z kolejí mi neodpověděli dodnes, stejně tak můj profil nezaujal dívčí katolickou ubytovnu a organizaci zprostředkující bydlení u starých lidí. Na inzerát mi odpovídali podivní chlapíci s ještě podivnějšími jmény Saad nebo Labib a nabízeli ubytování v Saint Denis – nejproblematičtější okrajové části Paříže. Už jsem byla smířená s tím, že si na pár týdnů v Paříži zaplatím hostel a budu obvolávat inzeráty, obcházet byty a doufat, že se mi podaří najít ubytování, kde nevyžadují záruku francouzského garanta. Naštěstí je v Paříži velmi silná české komunita, která působí na internetu pod jménem Petite Prague. Prostřednictvím mailové skupiny se mi podařilo sehnat ubytování a pomocí facebooku několik českých přátel žijících v Paříži. Bydlím v samém centru hned u metra Saint-Lazare. Mám maličkou podkrovní garsonku o 17 m2 v šestém patře bez výtahu a když si lehnu, vidím oknem na nebe. Bydlím přímo „sous le ciel de Paris“.
První týden tu byl náročný, ale vlastně jsem ani nic jiného nečekala. Cestou z letiště jsem se ztratila, zasekla se dvěma kufry a taškou v turniketu a málem omdlela při vynášení dvaadvacetilikového zavazadla do šestého patra po točitých schodech. Druhý den jsem skoro celý prospala, protože poslední, na co jsem měla náladu, bylo vydat se do toho města plného stresu a chaosu. Třetí den jsem za hodinu zvládla cestu do školy, která normálním lidem trvá dvacet minut. Ne, opravdu nemám orientační smysl a pokud víte o místě, kde ho prodávají, vezmětě mi rovnou dvě balení. Děkuji! Rozřazovací testy z francouzštiny probíhaly na počítači a ten můj samozřejmě stávkoval. Výsledek byl, že jsem 3/4 poslechu otipovala, protože mi nezbýval čas. Nevadí. Aspoň jsem se dostala do skupiny k lektorce, která s námi dělala opravdu praktické věci. O víkendu bylo nádherné počasí, a tak jsem vyrazila na procházku k nedaleké Madeleine, Opeře Garnier, Place de la Concorde a nakonec jsem skončila v Tuilerijských zahradách, kde jsem si koupila Malého Prince v originále, sedla jsem si k fontáně a spokojeně si četla o tom „co to znamená ochočit“. Bylo mi dobře.
Seznamovací týden pro Erasmus studenty se na Sorbonně skládá ze čtyř hodin francouzštiny denně, spousty organizačních a metodologických přednášek a hlavně ze spousty, spousty, spousty papírování. Škola totiž musí nutně vědět, zda jsem již vykonala povinnou vojenskou službu, jaké je číslo sociálního pojištění, které nemám, nebo jaký je kód profese mých rodičů. A když tohle všechno vyplníte, dostanete další formulář, který zase někam odnesete, abyste dostali jiný, na který vyplníte to samé. To všechno podstupujete s vidinou studentského průkazu, na který vám dají v menze jídlo za tři eura.
Když máte studentský průkaz, můžete si začít vybírat a zapisovat předměty. Jako zahraniční studenti máme 2 týdny na obcházetí přednášek a seminářů, což se hned po prvním dni výuky ukázalo jako velmi užitečné. Předmět „Politique de l’Union Européenne“ vyučuje mladý, sympatický Francouz, do jehož čokoládových očí jsem upřeně hleděla 2 hodiny, protože mi nic jiného nezbývalo. Rozuměla jsem mu „politique“, „Union Européenne“ a „tres sexy“. Snad to bylo i tou lahví Chardonnay z minulé noci, kdy u mě přespala kamarádka z Moravy….Ne, samozřejmě přeháním, ale opravdu mluvil velmi rychle a navíc vyžaduje ústní zkoušku, což je pro zahraniční studenty nepřekonatelná bariéra. Zítra a další dny tedy budu muset obcházet další předměty a doufat, že narazím na starého pana profesora, kterému ta pusa už tak nejede a který se spokojí s testem „abcd“.

Z téměř podzimní Paříže zdraví

Mademoiselle Suzanne

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Uncategorized se štítky , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na Buďte opatrní při volbě svých přání, mohou se vám splnit…

  1. Pavlína napsal:

    Zuzi, to je nádhera! Krásně píšeš a při zmínce o Malém princovi jsem trošku popotáhla…Nádhera! Užívej, nasávej atmosféru a kup si mapu do kapsy :-))))

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s